Ať se herci na prknech Pruského divadla ve Frankfurtu nad Mohanem snaží sebevíc, král Fridrich Vilém II. jim věnuje jen málo pozornosti. Ustavičně zírá do lóže, v níž sedí hessensko-darmstadtská princezna Marie Louisa se svými dospívajícími vnučkami.
„Ten půvab, ta grácie,“ letí panovníkovi hlavou. Nedokáže odtrhnout oči…
Po skončení představení si Fridrich Vilém II. (1744–1797) nenechá setkání s dámami ujít. To, o čem se mezi nejvznešenější německou smetánkou už nějakou dobou šuškalo, se stává skutečností.
K onomu „náhodnému“ setkání v divadle došlo 14. března 1793 a už 24. dubna téhož roku se konají oficiální zásnuby.
Princezna Louisa Meklenbursko-Střelická (1776–1810) se má provdat za pruského korunního prince Fridricha Viléma (1770–1840) a její mladší sestra Frederika (1778–1841) za jeho bratra Ludvíka Karla (1773–1796).
Ostudě zabrání smrt
Zatímco Louisa má štěstí a její manžel ji bude od první chvíle milovat, Frederika se v dohodnutém svazku trápí. Ač má Ludvík Karel doma krasavici k pohledání, dává přednost milenkám. Zoufalá novomanželka situaci vyřeší po svém.
„Proč bych se trápila?!“ říká si a navzdory společenským konvencím si začíná románek se strýcem svého chotě. Manželství je v troskách.
Ještě větší ostudě zabrání jen nenadálá smrt Ludvíka Karla v roce 1796. „Zámek Schönhausen (v té době poblíž Berlína – pozn. red.) a roční renta,“ zachová se ke snaše velkoryse pruský král.
O ruku ovdovělé Frederiky krátce nato projeví zájem její bratranec Adolf vévoda z Cambridge (1774–1850), sedmý syn britského krále Jiřího III. (1738–1820).
„Vezmu si tě a odvezu s sebou do Anglie,“ slibuje jí při tajném dostaveníčku. Dvojice se neoficiálně zasnubuje a Adolf spěchá domů, aby požádal své rodiče o svolení k sňatku.
„To se nikdy nestane,“ procedí skrz zuby nahněvaně jeho matka Šarlota (1744–1818). Třebaže Frederika je její vlastní neteří, za snachu dámu, již tehdy proslulou svými volnějšími mravy, nechce ani za nic.
Manžel-alkoholik
Oficiální zásnuby se nekonají. Frederika si dál užívá života veselé vdovy.
Jenže všeho do času… „Jsem těhotná,“ uvědomuje si s hořkostí v roce 1798. K otcovství se přihlásí princ Fridrich Vilém ze Solms-Braunfelsu (1770–1814) a nabízí dámě svatbu.
Aby se předešlo skandálu, Frederičin otec i její švagr, pruský král, se sňatkem souhlasí. Dochází k němu v prosinci 1798. Již v únoru 1799 Frederika přivádí na svět dcerku. Holčička je však slabounká. Nepřežije osm měsíců.
Princ se nedokáže se ztrátou vyrovnat, propadá alkoholu a v roce 1805 opouští vojenskou službu. Manželé mají náhle hluboko do kapsy. Už dříve švagr Fridrich Vilém III. přestal Frederice vyplácet vdovský důchod. „Rozveďte se.
Je to jediná šance, jak se zachránit,“ tlačí na Frederiku okolí. O tak radikálním kroku ona ovšem nechce ani slyšet. Zatím…
Nepřející tchyně
„Hrdina od Lipska,“ žasne dvůr v Neustrelitzu na severovýchodě Německa nad příjezdem Arnošta Augusta vévody z Cumberlandu (1771–1851) v roce 1813. V pořadí pátý syn Jiřího III. a Frederičin další bratranec se jí zanedlouho začíná dvořit.
„Bylo by rozumné provdat se za něj,“ naléhá i její otec. Rozvodové řízení s princem ze Solms-Braunfelsu se dává do pohybu. Dříve než se záležitost vyřeší, Frederičin druhý manžel umírá na mrtvici. „Určitě ho otrávila,“ šíří se pomluvy o princezně.
V květnu 1815 se vdává za Arnošta Augusta. Královna Šarlota se odmítá svatby zúčastnit. „Bude lepší, když se vystěhujete z Anglie,“ doporučuje navíc synovi. Navzdory rodinným trablům je Frederičino třetí manželství konečně šťastné. Po boku svého chotě se v roce 1837 stává hannoverskou královnou.