Život na Zemi byl za posledních 540 milionů let několikrát téměř zničen, postupně vymizely minimálně tři čtvrtiny živočišných druhů. Čelí Země vymírání i v dnešní době? Dá se to zastavit?

Podle průzkumů dochází k vymírání druhů v periodických intervalech, zhruba po 26 milionech let. Většinou ho způsobují klimatické změny, sopečná činnost nebo pády asteroidů. Někteří živočichové tak úplně vymizeli, jiní se zase vyvinuli v nové druhy. Kdyby ale k této evoluci nedošlo, nikdy by se nezrodil člověk.

1. vymírání: ordovik a silur (období kyselých dešťů)

Kdy k němu došlo: před 450–440 miliony let

Kdo vymizel: 80–96 % mořských živočichů včetně trilobitů a 70 % druhů suchozemských obratlovců

O této katastrofě se zatím nepodařilo zjistit tolik, aby se dalo s určitostí říci, co ji způsobilo.

Některé teorie hovoří o rozšíření bakterií produkujících metan, jiné o střetu Země s planetkou, další o masivních sopečných výbuších, které podpálily gigantické uhelné sloje.

Doba ledová snížila hladinu moře

Kolem konce ordoviku prošla Země dvěma dobami ledovými, přičemž každá z nich způsobila pokles hladiny moří a vedla ke zmizení těch, která byla příliš mělká. Tím také vyhynuly organismy, které v nich měly optimální podmínky pro život.

Kromě klesající hladiny moří bylo další příčinou vymírání pochopitelně i chladné klima.

Úbytek kyslíku a kyselé deště

Hlavním viníkem tohoto jevu byly ale zřejmě sopky. V důsledku erupcí došlo k uvolnění bilionů tun uhlíku do atmosféry, přičemž v reakci s vodou způsobily prudké okyselení oceánů. Toto okyselení nejvíce odnesli mořští živočichové.

Těm, kteří měli schránky z uhličitanu vápenatého, rozpustila kyselá voda schránku. U mnohých dalších druhů došlo k udušení, jelikož v mořské vodě ubyl kyslík. Vytvořily se tak ale ideální podmínky pro prastaré druhy bakterií produkující sirovodík.

Masové vyhynutí hmyzu

Sirovodík postupně ničil ozonovou vrstvu, která tak už Zemi nemohla chránit před nebezpečným ultrafialovým zářením. To začalo geneticky poškozovat vyšší organismy.

Kvůli zvýšení globální teploty téměř o 8 °C došlo k jedinému známému masovému vyhynutí hmyzích druhů. Celkově vymřelo asi 80–90 % mořských tvorů a 70 % suchozemských obratlovců. Trvalo dalších 10 milionů let, než se život na naší planetě zase vzpamatoval.

2. vymírání: pozdní devon (věk rostlin)

Kdy k němu došlo: před 375–350 miliony let

Kdo vymizel: 70 % druhů tehdejších mořských živočichů (vymřely třeba obrněné ryby, což umožnilo rozvoj dnešních paprskoploutvých ryb)

Během druhého masového vymírání docházelo k podivnému kolísání mořské hladiny. Dva největší prudké poklesy se přitom připisují zalednění, za které pravděpodobně mohl dopad dvou meteorických rojů.

Z té doby lze najít i stopy po vlnách tsunami, které zasáhly v podstatě celou planetu. Mnozí vědci se také domnívají, že toto vymírání mohlo být důsledkem extrémně účinného klimatického efektu El Niňo.

Velký dopad na ryby

Během vymírání zmizelo z planety okolo 75 % tehdejších mořských živočichů. Vymřely téměř všechny obrněné ryby. Díky tomu se ale mohly vyvíjet ryby paprskoploutvé.

Suchozemské organismy a obyvatelé moří, kteří ke svému životu nepotřebují tolik kyslíku, přežili tuto katastrofu bez větších následků.

Bouřlivý vývoj rostlin

Největší rozkvět v tomto období zaznamenaly rostliny. Z poměrně drobných bylin se staly mnohametrové stromy. Planetu tak pokryly rozsáhlé pralesy s hlubokým kořenovým systémem.

Nově vzniklé živiny se pak splachovaly do řek a moří a vytvořily ohromné množství planktonu. Jelikož pralesy pohlcovaly velké množství oxidu uhličitého, jeho hladina v atmosféře prudce poklesla, a došlo tak k velkému ochlazení a dalšímu masovému vymírání.

3. vymírání: perm a trias (nejničivější katastrofa)

Kdy k němu došlo: před 251 miliony let

Kdo vymizel: zmizelo 90–95 % druhů živočichů v mořích a okolo 70 % druhů na souši

Permské vymírání bylo v dějinách planety Země asi nejničivější. I když trvalo několik set tisíc let, suchozemští živočichové vymřeli již během deseti tisíc let.

Vymírání přitom způsobilo několik faktorů – výkyvy slanosti moří, sopečná činnost a nedostatek kyslíku jak v moři, tak v atmosféře.

Katastrofu zapříčinila sopka

Nedávné výzkumy objevily v oblasti Sibiře rozlehlé vrstvy ztuhlé lávy z tohoto období. Sopečná aktivita vytvořila obrovský mrak sazí a popela, který způsobil tzv. vulkanickou zimu, trvající několik let či desetiletí.

Požáry, které s erupcí souvisely, zvýšily obsah oxidu uhličitého v atmosféře. To otrávilo řadu organismů a vyvolalo výrazný skleníkový efekt.

Zabijácký metan

Globální teplota vzrostla až o deset stupňů a způsobila rozklad metan hydrátu, který se i v současnosti nachází na mořském dně poblíž pevninských šelfů. Teplota způsobila i nadměrné vypařování vody, čímž klesla hladina moří a zvýšila se jejich slanost.

Ve vnitrozemí zavládlo horské a suché podnebí. Uvolněný metan způsobil značný pokles kyslíku, z původních 30 % na pouhých 10 %.

Zvítězily mořské ryby

V důsledku zmíněných změn vymřeli koráli, hlavní stavitelé útesů, a také poslední trilobiti. Na souši bylo postiženo více než 60 % druhů čtyřnožců, především býložravců. Ubylo i drobných všežravců.

U předků savců ale došlo k vyvinutí bránice (aby mohli lépe vyrovnávat snížený obsah kyslíku v atmosféře). Předchůdcům ptákům zase příroda nadělila vzdušné vaky. Bez velkých obtíží přežily mořské ryby.

4. vymírání: trias a jura (rozpad Pangey)

Kdy k němu došlo: před 205 miliony let

Kdo vymizel: 48 % druhů mořských bezobratlých živočichů

Toto vymírání se od ostatních nápadně liší. Kvůli souběhu mnoha nepříznivých událostí bylo totiž velice pozvolné.

Nepříznivé faktory by přitom samy o sobě tak ničivé nebyly, ale vše na konci triasu umocnila soptící centrální atlantská oblast, která způsobila celoplanetární ochlazení a kolísání hladiny moří.

Jak se zrodili dinosauři?

Rozpad Pangey zničil mnohé biotopy a pronikavě změnil podnebí. Na Zemi pravděpodobně dopadlo několik velkých meteoritů, důkazy jsou ale nepřesvědčivé. Vymřelo asi 48 % druhů mořských bezobratlých živočichů. Těžce to odnesli také suchozemští plazi.

Z jejich „zbytků“ ale povstala linie dinosaurů, kteří dominovali v následující juře a křídě.

Zvýšený obsah rtuti

V inkriminované době docházelo při rozlamování superkontinentu Pangea ke gigantickým výlevům lávy (Středoatlantická lávová oblast).

V horninách v Brazílii, západní Africe, západní Evropě a v jižní a východní části Severní Ameriky byl zjištěn zvýšený obsah rtuti, který úzce souvisel s velkým množstvím oxidu uhličitého.

5. vymírání: křída (konec dinosaurů)

Kdy k němu došlo: před 65,5 milionu let

Kdo vymizel: až 85 % všech živočišných druhů včetně většiny linií dinosaurů

Nejznámější ze všech masových vymírání je to z období křídy, při kterém nejen došlo k vymření dinosaurů, ale zaniklo až 85 % živočišných druhů vůbec. Katastrofou na konci křídy byli těžce poškozeni i savci, vyhynuly například celé vývojové linie vačnatců.

Ptáci přežili zřejmě jen díky tomu, že pobývali ve sladkovodních biotopech. Uvolnil se také prostor pro malé savce, ze kterých se nakonec vyvinul i člověk.

Smrtelný koktejl asteroidu a sopky

Za poměrně jasnou příčinu vymírání v té době byl donedávna považován pád meteoritu Chicxulub do Mexického zálivu. Dopad vymrštil do atmosféry velké množství prachu a ten zaclonil celý zemský povrch. To způsobilo odumření řas a sinic.

Spustila se tak řetězová reakce, při které se celý potravinový řetězec zhroutil. K situaci nepřispěl ani masivní vulkanismus v Dekanské plošině v Indii.

Smolný dopad

Důkazem dopadu asteroidu je především kráter Chicxulub, jehož průměr činí zhruba 180 km. Asteroid o hmotnosti kolem 8 bilionů tun a objemu zhruba 2600 km3 dopadl do mělkého oceánu a způsobil silné tsunami, vysoké až 100 m.

Podle studií navíc dopadl velmi smolně, jelikož se trefil do povrchu s vysokým obsahem uhlovodíků a síry.

Pád dinosaurů a vzestup savců

Dinosauři zřejmě vyhynuli kvůli tomu, že nebyli schopni dlouhodobě plavat a potápět se, a nemohli se tak účinně skrývat. Katastrofy ale zdárně přežily želvy, hadi nebo ještěři. Problém měli někteří savci, jejich druh se ale začal vyvíjet do zcela nových linií.

V Severní Americe došlo dokonce až k 57% vymření rostlinných druhů. Díky tomu ale začaly vznikat nové organismy v podobě hub.

6. vymírání: dnes (nejrychlejší vymírání)

Kdy k němu došlo: probíhá

Kdo vymizel: někteří zástupci savců

Podle vědců ze Stanfordské univerzity je současná míra biologické rozmanitosti nejvyšší v historii Země. Přitom ale úbytek nejrůznějších živočichů je podle nich alarmující, protože zvířata mizí rychleji než kdykoli předtím.

Zatímco v minulosti způsobovaly katastrofy přírodní živly, za nynější stav je zodpovědný výhradně člověk.

Věk savců ohrožen

Momentálně mizí miliardy regionálních i lokálních společenstev. Vědci odhadují, že Země v posledních desetiletích přišla až o polovinu zvířecích jedinců. Mezi nejvíce ohrožené druhy patří přitom savci.

Za uplynulých 115 let přišlo totiž 177 jejich zkoumaných druhů až o 80 % svého teritoria. Příčinou vymírání je zejména ničení přirozeného životního prostředí, nadměrný lov, znečištěné ovzduší nebo klimatické změny.

Prognóza je děsivá

Americký biolog ze Stanfordské univerzity Anthony Barnosky odhaduje, že šesté masové vymírání by mohlo přijít do 22. století. Vědci usuzují, že během 500 let vyhyne 80 druhů savců (z původních 5570). Průměrná míra vymírání přitom v minulosti činila 2 druhy na 1 000 000 let.