Na chirurgickém sále leží vážně nemocná žena. Nad ní se sklání hlavní chirurg: „Musím vás upozornit, že někdy se věci nepovedou.“ Vyčerpaná Claire se na něj dívá unavenýma očima: Čeká ji vážná operace.
Američanka Claire Sylviaová (1941–2009) právě prožívá jeden z nejdramatičtějších okamžiků svého života. Píše se rok 1988 a tahle 47letá smrtelně nemocná žena má jedinou šanci. Byla vybrána k riskantní průkopnické transplantaci srdce a plic.
Doneste mi pivo
Claire se zákroku obává, ale nezbývá jí než na něj přistoupit. Matka dospívající dcery a bývalá profesionální tanečnice umírá na primární plicní hypertenzi. Jde o vzácné a nevyléčitelné onemocnění plicních cév. Komplikovaný zákrok má širokou publicitu.
Kolem nemocnice v americké Nové Anglii se brzy začnou hemžit reportéři. Hned po operaci, jakmile to lékaři povolí, chtějí se ženou udělat rozhovor. Na dotaz, co by v daný okamžik chtěla ze všeho nejvíc, Claire spontánně vyhrkne: „Ze všeho nejradši bych si dala pivo!“
Chodíš jako fotbalista!
Dárce orgánů Claire nezná. Brzy jí však začne připadat, že toho o něm ví víc, než by čekala! „Pivní“ příhodou začíná série záhad, které ženu začnou po transplantaci provázet. Zlatavý mok totiž bývalá tanečnice nesnášela.
Claire, do té doby pravidelná konzumentka zeleninových salátů, začne podnikat pravidelné výlety do rychlého občerstvení KFC kvůli kuřecím nugetkám. Ty však nemohla před operací ani cítit!
Do jídelníčku se jí vkrádají nezvyklé věci, jichž by se dříve ani nedotkla! Dokonce se změní i její styl chůze. „Mami, ty chodíš jako namakaný fotbalista!“ diví se její dcera Amara.
Mění se v lesbičku?
Claire si začíná uvědomovat, že má najednou „tvrdší lokty“ a nebývá nemocná. Na jedné konferenci ji zajímají spíše pohledné blondýnky než probíraná témata. Je z toho zmatená. Homosexuální touhy nikdy neměla. Stále více přemýšlí o dárci orgánů.
Je možné, že díky nim získala i jeho povahové rysy? Lékaři v nemocnici jí nepomohou. Váže je mlčenlivost. Claire ví jen to, že má v těle orgány 18letého mladíka, který zemřel při nehodě na motorce.
Hon za pravdou
Zlom nastane, když se jí zdá sen o tom, jak se na travnatém paloučku líbá s povědomým blond mladíkem. Už během spánku se domnívá, že jeho jméno je Tim L. „Měla jsem pocit, jako bych ho vsála do sebe jediným mocným nádechem.
Věděla jsem, že už budeme navždy spolu.“ Sen je natolik intenzivní, že přiměje Claire dál pátrat po identitě dárce. Cítí vůči jeho rodině vděk. Po složitém pátrání najde v novinách z doby, kdy probíhala operace, krátké úmrtní oznámení.
Týká se 18letého mladíka, který zemřel při nehodě na motorce. Jeho jméno je Tim Lamirande (1970–1988), ve zprávě je uvedena i jeho adresa.
Srdce to táhne domů
Claire se vypraví do Milfordu v Maine, aby se setkala s rodinou dárce. Místo, kde Timova rodina žije, je obklopenou travnatými plochami. Příbuzní potvrdí, že všechna jídla, která nově jí, miloval Tim. Rád si zašel na pivo.
„Nedokázala jsem to najednou vstřebat. Seděla jsem na Timově pohovce, v ruce držela jeho fotku a v hrudi mi bilo jeho srdce. K jeho matce June, sedící vedle mě, jsem cítila neobyčejné pouto,“ vzpomíná Claire. Timovo srdce v její hrudi se zastaví až 21 let po transplantaci.
