Druhá světová válka patří k nejhrůznějším událostem všech dob. Na druhou stranu ale lidstvu přinesla ohromný technologický pokrok, jemuž tehdy tón udávalo nacistické Německo.

Po konci války chtěly vítězné státy veškerých nacistických znalostí pochopitelně využít, ale nebylo to jednoduché. Vždyť Spojené státy v té době stály na pokraji studené války se Sovětským svazem!

Po válce bylo Německo zcela zdecimováno a mnohé jeho prominentní osoby se ocitly na scestí. Někteří se rozhodli dobrovolně ukončit svůj život, jiní utekli za hranice.

Pak zde ale byli vědci a lékaři s ohromnými znalostmi technologií a ty chtěly za každou cenu na svou stranu získat Spojené státy. Chtěly je totiž využít ve svém boji proti Sovětskému svazu, s nímž vedly tzv. studenou válku.

Nacisté se přesouvají do USA

Aby se důležité informace nedostaly do Sovětského svazu, byla hned v roce 1945 prezidentem Harrym Trumanem (1884–1972) schválena operace Paperclip. Jejím cílem bylo naverbovat do amerických služeb největší raketové vědce, lékaře, architekty a chemiky.

Prezident měl ale podmínku. Nesmělo se jednat o osoby úzce spojené s Hitlerovým režimem.

Tajná služba tento rozkaz ovšem ignorovala a začala těmto lidem vyrábět falešné doklady a umožňovat jim získat bezpečnostní prověrku, a to aniž by o tom politické autority věděly.

Operace Paperclip začíná

Operace začala nejprve na tajné vědecké základně v Německu. Posléze bylo 1600 nejlepších nacistických vědců přesunuto do Spojených států.

Tím se tedy, podle zveřejněných zpráv, stalo, že nacisté vstoupili na území USA zcela bez problémů, i když úředníci jejich minulost znali.

Mnozí z nich byli přitom členy NSDAP nebo gestapa, v koncentračních táborech prováděli pokusy na lidech nebo se dopouštěli dalších válečných zločinů.

Nejdokonalejší válečná raketa

Dalo by se říci, že největší zájem měla Spojené státy o rakety a jejich konstruktéra Werhnera von Brauna (1912–1977). Ještě před válkou totiž von Braun sestrojil raketu V-2, která později způsobila veliké škody při útocích na Londýn.

Navíc v továrně, kde se vyráběla, zemřelo 25 000 vězňů z koncentračního tábora Dora (Braun si je do továrny sám vybíral). Když se ale blížil konec války, konstruktér se vzdal americké armádě a začal pro ni pracovat na řízených střelách.

Vyhraný boj o vesmír

Von Braunovy raketové znalosti se pak dokonale uplatnily při „vesmírném závodu“ se Sovětským svazem.

V roce 1958 von Braun třeba vyvinul raketu Jupiter C, která vynesla na oběžnou dráhu první satelit (ten se stal předzvěstí zrodu amerického kosmického programu). Dále vynalezl nosnou raketu Saturn V, která Apollu 11 pomohla dosáhnout Měsíce.

V roce 1960 pak jeho raketový výzkumný tým přešel pod správu nově vzniklé civilní agentury NASA. Tu von Braun také deset let vedl.

Smrt ve jménu medicíny

Do Spojených států se dostal také jeden z nejprominentnějších nacistických fyziků Hubertus Strughold (1898–1986), později známý jako „otec kosmické medicíny“.

Během války působil jako ředitel Výzkumného ústavu pro letecké zdravotnictví, kde kromě toho studoval fyzikální účinky vysoké nadmořské výšky nebo nadzvukové rychlosti letu na člověka.

Tyto experimenty přitom prováděl hlavně na lidech z koncentračního tábora Dachau. Vězni tak třeba byli nořeni do ledové vody, zavíráni do tlakových komor nebo podrobováni chirurgickým zákrokům bez použití anestezie.

Po válce pracoval Strughold v Úřadu pro americké vojenské letectví, kde provedl i průkopnickou studii o fyzických účincích stavu beztíže.

Experimenty se sérem pravdy

Americká vláda využívala německé vědce také k vývoji nové metody vyslýchání vězňů. Pokusy probíhaly za použití tzv.

séra pravdy, vytvořeného z drogy LSD, které mělo zajatým vojákům uvolnit psychiku, aby vyzradili tajné informace.  K výslechům se navíc využívaly elektrické šoky a hypnóza. Na experimentech tohoto typu se pak podílel i dr.

Walter Paul Emil Schreiber (1893–1970), německý odborník na biologické zbraně, který během války testoval psychochemické látky na zajatcích z koncentračních táborů.

Ve službách CIA

Enormní zájem o nacisty měla po válce i Ústřední zpravodajská služba (CIA), která je začala využívat jako špiony.

Například Otto von Bolschwing (1909–1982) měl v nacistickém Německu hodnost kapitána vojenské jednotky SS, pracoval jako tajný agent v Palestině, byl velmi úzce spjat s Adolfem Eichmannem (1906–1962) a podílel se na plánování konečné židovské otázky.

Po válce poskytoval CIA informace o dalších nacistech a německých vojenských operacích. S pomocí bývalých nacistů v Rakousku také provozoval antisovětskou špionáž.

Vedoucí představitel Interpolu

Další významnou vedoucí pozici získal Paul Dickopf (1910–1973), člen NSDAP a SS a tajný agent ve Švýcarsku, který jako ředitel Federální kriminální policie v Německu několik let tajně spolupracoval se CIA. Nakonec se vyšplhal tak vysoko, že se v roce 1968 stal šéfem největší policejní organizace na světě, Interpolu.

I když byl celou dobu považován za odpůrce nacismu, po důkladném šetření se v roce 1979 o něm veřejnost dozvěděla celou pravdu. Toho už se už ale Dickopf nedožil.