Spánek bez přikrývek si většinou neumíme představit. Zajímavé přitom je, že bez jejich odlehčené varianty se lidé neobejdou ani v horkých tropických nocích. Deka je pro nás totiž důležitá z mnoha důvodů, nejen kvůli pocitu tepla.

Potřeba přikrývat se během spánku se vine lidskými dějinami jako ona příslovečná červená nit. I když v dřívějších dobách byly kvalitní lůžkoviny dostupné pouze bohatým vrstvám, ani chudí lidé se v noci neobešli bez přikrývek. Řešili to, jak se dalo.

Ti nejubožejší třeba senem nebo cáry starých hadrů. A nešlo přitom zdaleka jen o to, aby se během noci zahřáli. Vědci se nyní pokoušejí přijít na kloub tomu, co je důvodem lidského zvyku spát pod dekou.

Na počátku je chládek

„Potřeba se přikrývat má v sobě dvě složky, fyziologickou a psychologickou,“ vysvětluje Alice Hoaglandová, ředitelka kliniky pro léčbu nespavosti při Unity Sleep Disorder Center v Rochesteru  v americkém státě New York.

Dodává, že nedlouho před obvyklým časem, kdy chodíme spát, se díky našim vnitřním hodinám začne snižovat tělesná teplota. To vyvolává zvýšenou tvorbu melatoninu, což je hormon, který řídí usínání a spánek a právě jeho zvýšená hladina navozuje ospalost.

Stejně jako plazi

Vzestup hladiny melatoninu je jen začátek mnohem složitějšího procesu. Během spánku se střídají fáze klidného spánku s úseky, pro které jsou charakteristické rychlé pohyby očí, tzv. REM fáze (z anglického rapid-eye-movement).

Během ní se lidem nejenom zdají mimořádně živé sny, ale také se drasticky snižuje schopnost termoregulace (udržení optimální tělesné teploty navzdory okolním podmínkám). „Dostaneme se téměř na úroveň  plazů,“ tvrdí doktorka Hoaglandová.

Ti na rozdíl od savců včetně člověka musí místo pocení v horku anebo svalového třesu následkem chladu svou teplotu upravovat vnějšími podmínkami, tedy přesunem na slunce nebo naopak do stínu. Jejich tělesná teplota je tak závislá na teplotě okolí. Lidé si v podobné situaci vypomáhají přikrývkou.

Pod dekou v pohodě!

Teploty navíc v noci zvolna klesají a nejchladněji bývá před svítáním, a to i v zemích s horkým podnebím. V té době jsme obvykle v druhé polovině nočního spánku a to je čas, kdy se REM fáze prodlužují.

Další zvláštností, která se během nich odehrává, je dramatické snížení hladiny serotoninu. Tento přenašeč nervových vzruchů je přitom spojen s pocity radosti, štěstí a celkové pohody.

Různé studie naznačily, že spánek pod pokrývkou může vyvolat vzestup produkce serotoninu v mozku. Deka tak může naplnit potřebu, kterou lidské mozky vytvářejí během fáze REM.

Pavlovův reflex

Co se týká psychologické potřeby, označuje ji Alice Hoaglandová za sílu zvyku a přirovnává ji k Pavlovovu reflexu. Rodiče od malička děti přikrývají ve chvíli, kdy je ukládají k spánku.

Podobáme se tak pokusným psům ruského profesora Ivana Petroviče Pavlova (1849-1936), kteří slintali při zvuku zvonku v očekávání jídla, jak byli naučeni. My se pro změnu obvykle cítíme ospalí, jakmile se ocitneme pod pokrývkou.

Dále existuje řada teorií o tom, že přikrývky simulují pocit tepla a bezpečí v uzavřeném prostoru matčiny dělohy před narozením.

A jiné hypotézy hovoří také o tom, že nám jednoduše dělá dobře kontakt s příjemným materiálem pokrývky a ložního prádla, což nás dokáže skvěle uklidnit.