Prudká podzimní bouře zmítá vodami Středozemního moře. S lodí, která se odvážila vyplout do běsnících vln, si pohrává jako s ořechovou skořápkou. Zoufalým námořníkům nakonec nezbývá než zakotvit u ostrova Korfu. Z plavidla s potrhanými plachtami vzápětí vystupuje na souš templářský rytíř.
Na tom by na sklonku 12. století nebylo kvůli křížovým výpravám nic tak neobvyklého, kdyby nešlo jen o převlek.
V listopadu 1192 se totiž na Korfu v Jónském moři nevyloďuje nikdo jiný než hrdina ze Svaté země a anglický král Richard Lví srdce (1157–1199).
Řecký ostrov je přitom jen první z jeho neplánovaných zastávek na zpáteční cestě domů, která se nepříjemně protáhne…
Dobráci ještě nevymřeli
Bude muset po souši. Cesta, která se před ním rýsuje, je tisíce kilometrů dlouhá a vede přes nepřátelskou krajinu. „Musím se co nejrychleji dostat k švagru Jindřichovi,“ uvažuje král o nebezpečné cestě do Saska přes Rakousko a Čechy.
„Kupec Hugo žádá o svolení k průjezdu tvou zemí, pane,“ obrací se na jednoho z lokálních vládců člen ze skrovného Richardova doprovodu, aby vyhověl dobovým zvyklostem.
Těžko říct, zda dotyčný vladař něco tuší o skutečné identitě muže v obyčejném oděvu, který nepohrdne ani noclehem v selském stavení.
Každopádně nechává jeho družinu na svém území, které koresponduje s částí dnešního Slovinska, sledovat a na její pohyb upozorňuje i svého souseda.
Ten je zřejmě otrlejšího charakteru a hodlá si na cizince posvítit. V jejich stopách posílá normandského rytíře Rogera z Argentonu, aby je zadržel. Jakmile dotyčný spatří „obchodníka Huga“, okamžitě v něm poznává svého dřívějšího pána a krále.
„Mějte se na pozoru,“ varuje Richarda, místo aby ho zajal. Dává mu navíc výtečného koně a německy mluvícího sluhu, a tak se anglický král dostává bez větších potíží až na dohled Vídně.
Pošetilost znaveného poutníka
Tehdy jde ještě o poměrně malé městečko na Dunaji, jemuž ovšem pevnou rukou vládne Richardův zavilý nepřítel Leopold V. Babenberský (1157–1194).
Mezi oběma muži došlo k roztržce již ve Svaté zemi, poté co anglický král nařídil strhnout vévodův praporec z hradeb dobytého hradu Akkonu.
Mnozí historikové proto soudí, že vydat se do blízkosti Vídně byla od Richarda pošetilost… Po několikadenní jízdě si však král nutně potřebuje odpočinout. Z vyčerpání ho zachvacují horečky. Na další putování nemá ani pomyšlení.
Kvapem se blíží Vánoce roku 1192. Richard se i se svým doprovodem usazuje v obyčejné noclehárně ve vesničce Erdberg. „Běž, chlapče, směň peníze a nakup něco k snědku,“ vysílá svého panoše do Vídně.
Přítomnost cizince na zdejším trhu neunikne pozornosti místních lidí. Zvlášť když se mladý muž může pochlubit byzantskými zlatými mincemi. „Můj pán je řecký obchodník,“ vymlouvá se Richardův panoš. Napoprvé mu uvěří…
Pravda zazní na mučidlech
Napodruhé už ne. „Na, vezmi si je,“ dává král otcovsky vlastní drahé rukavice se zlatem vyšitými leopardy panošovi, když ho vysílá znovu pro zásoby do mrazivé Vídně. Právě ony rukavice už Vídeňanům neuniknou.
Sluhu si vezmou do parády vévodovi biřici a na mučidlech z něj dostanou celou pravdu. Zprvu jsou v šoku. Stejně jako Leopold V., když se vše dozvídá. Rychle se ale vzchopí k akci. Anglický král musí být zadržen! Tak se i stane.
Vévoda následně cenný „úlovek“ předá císaři Jindřichovi VI. (1165–1197). Ten se sice s Richardem rozchází v mocenských zájmech, ale především ho zajímají peníze. Za anglického krále si řekne o nehorázné výkupné 100 000 hřiven stříbra.
