Diváci očekávají hubeňoučkou divu a zatím se na jevišti objeví zpěvačka krev a mlíko. Tohle se tedy neodpouští. Smích provází tóny hudby a skvělý výkon titulní představitelky už vlastně nikoho nezajímá. Svůj názor už si udělali.

V publiku benátského divadla La Fenice se 6. března 1853 na premiéře opery Giuseppe Verdiho (1813–1901) La Traviata ozývá smích. I konzervativní diváci, kteří se ze začátku snaží tvářit vážně, se postupně nechávají strhnout davem.

Jsou slyšet čím dál hlasitější výkřiky a posměšky. Všechny patří představitelce hlavní role Violetty, italské pěvkyni Fanny Salvini-Donatelliové (1815 – 1891).

Do vychrtlé kurtizány má daleko

„Pch, že má tuberkulózu? Vždyť je tak tlustá, že pod ní to křeslo málem praskne,“ vykřikne jeden z nespokojených diváků během třetího dějství, kdy lékař oznamuje sedící Violettě, že se její nemoc zhoršila a bude žít už jenom několik hodin.

Ačkoli je Fanny vynikající operní zpěvačkou, diváky to momentálně nezajímá. Důležité pro ně teď je, že její silnější figura má do vychrtlé na tuberkulózu umírající kurtizány skutečně hodně daleko.

Obsazení vyvolává strach

Giuseppe Verdi, autor opery, ovšem něco takového očekával. Už průběh obsazování celé opery v něm vyvolával velké obavy z toho, co se bude na premiéře dít. Komentář k výběru primadony dostal dokonce už dopředu v podobě anonymního listu.

Vhodnou představitelku Violetty zmítané dramatem lásky, hledá hodně dlouho, ale bohužel neúspěšně. Nakonec mu proto kvůli nedostatku jiných uchazeček nezbývá než part nabídnout Salvini-Donatelliové.

„Snad diváci ocení alespoň kvalitu hudby a zpěvu, když ne zjevu,“ doufá. Marně.

Příběh ze současnosti neberou

Představení končí nezdarem. Premiéroví hosté nesleví ze svých nároků a s obsazením vyjadřují hlasitou nespokojenost. „Tuberkulózou trpící žena má být slabá a hubená, ne tlustá jako sud,“ vyslechne si skladatel o přestávce divácké mínění.

Do vkusu se Verdi ostatně divákům moc netrefí ani samotným výběrem námětu. Všichni u něj byli zvyklí na historické tragédie v oslnivém a nákladném provedení.

Příběh ohnivé lásky ze současnosti nečekali a teď nevědí, jak ho přijmout. „K čemu se tohle vlastně hraje?“ ozve se dobře oblečený muž při debatě po skončení posledního dějství hry.

„Nejspíš se už vyčerpal a nemá o čem tvořit,“ pokrčí otráveně rameny další ze zklamaných diváků.