Dvě operní zpěvačky Faustina Bordoniová a Francesca Cuzzoniová se 6. června 1727 na londýnském jevišti vrhnou proti sobě. Tvrdé konkurentky by si nejraději vzájemně vyškrábaly oči.

Je jim úplně jedno, že se na představení dívá i anglická korunní princezna Caroline.

„To je můj konec,“ uvědomí si zděšeně německý hudební skladatel Georg Fridrich Händel (1685 – 1759), který se snaží zklidnit vášně obou rozzuřených dam. Je mu jasné, že za téhle situace ve svém operním souboru klid dlouho neudrží.

Definitivním hřebíčkem do rakve Händelova ansámblu se pak stane 29. leden 1728, kdy si jeho kolega, skladatel John Christopher Pepusch (1667–1752) tropí z dámské rvačky na jevišti legraci.

Operní představení a zejména premiéry zkrátka nemusí vždycky dopadnout podle představ autorů

Znesvářené hvězdy

Skladatel Georg Fridrich Händel sice slaví umělecké úspěchy, ale má také spoustu nepřátel, některé dokonce přímo v operním souboru, který si sám založil.

Dvě jeho operní primadony, Italky Faustina Bordoniová (1697 – 1781) a Francesca Cuzzoniová (1696 – 1778) spolu žárlivě soupeří a jejich nenávist vyvrcholí rvačkou přímo na jevišti.

„Mám pro vás obě stejně náročné role,“ snaží se skladatel usmířit obě znesvářené hvězdy, když skládá další operu Alessandro.

Průšvihu, který se v Händelově souboru odehrál, si ale povšimne hudební skladatel John Christopher Pepusch, původem Němec, který většinu svého života strávil v Anglii.

Nejchudší porovnává s nejbohatšími

29. ledna 1728 předvede v Londýně světu svoji Žebráckou operu, ve které si z výstupu dvou nafoukaných primadon dělá legraci. Rvačka silně připomínající spor obou prvních dam opery se ale tentokrát odehrává mezi pouličními holkami.

Přesně v duchu pravidel italské opery píše Pepusch Žebráckou operu podle libreta anglického básníka Johna Gaye (1685 – 1732). Ten si ve svém příběhu nedělá servítky a ty nejchudší vrstvy srovnává s těmi nejbohatšími. Boháči ze srovnání ovšem moc dobře nevychází.

Na pokoji nenechá skladatele ani krále

Lidé, hlavně ti z nižších vrstev se skvěle baví, ovšem Händelovi zbudou jenom oči pro pláč. Nevídaný úspěch téhle opery zároveň znamená hořký pád jeho souboru.

„Jsem teď všem jenom pro smích,“ rozčiluje se zklamaný Händel, pro jehož umění teď už skoro nikdo nemá pochopení. Pepusch si ovšem netropí žerty pouze ze seriózního skladatele. Na pokoji nenechá ani královskou krev.

Jedna z ústředních postav hry, náčelník bandy zlodějů Mackheat velmi nápadně připomíná i se svými šesti ženami způsoby anglického krále Jindřicha VIII. (1491 – 1547).