Posluchárnou se rozezní veselý smích studentů. Na přednášky profesora Jana Jánského se mladí doslova těší. Chová se neformálně, občas i utrousí nějaký vtip – to ve škrobeném prostředí pražských univerzitních profesorů něco docela neobvyklého.

„Přednáším raději v letním semestru. Je kratší,“ komentuje Jan Jánský (1873–1921) rozverně svoje profesorské aktivity. „A přednáškové dny si vyberu vždycky tak, aby na ně připadlo co nejvíc svátků,“ dodá ještě se smíchem.

Svoji učitelskou kariéru zkrátka nebere smrtelně vážně. Veselý chlapík ale kromě výuky studentů stihne ještě strávit stovky, ba tisíce hodin v laboratoři u mikroskopu. Pozorně zkoumá kapky krve na laboratorním sklíčku. Hlavou mu vrtají různé otázky…

Podobné výsledky

„Liší se nějakým způsobem krev psychicky nemocných?“ ptá se sám sebe, a aby téhle otázce přišel na kloub, podnikne asi 3000 pokusů. Výsledky jsou střídavé a nedovede si vysvětlit proč. Nakonec po dlouhém bádání ale pochopí.

Lidská krev obsahuje různé antigeny, na jejichž základě se krviny shlukují. Podle uvedeného jevu rozliší čtyři základní lidské krevní skupiny: A, B, AB a 0.  Ovšem není sám, kdo se v tichu laboratoře noří do tajů vlastností krve.

Do stejného dobrodružství se o nějakých 300 km jihovýchodně pouští i patolog Karl Landsteiner (1868–1943), který pracuje na vídeňské univerzitě. I on dospívá k podobným výsledkům.

Zlehčuje kolegovy zásluhy

Už v roce 1900 Landsteiner prohlašuje, že „krevní sérum normálního člověka je často schopno shlukovat červené krvinky jiného zdravého jedince.“ O rok později publikuje výsledky svých výzkumů v článku „O projevech aglutinace normální lidské krve,“ mluví zde ale jenom o třech krevních skupinách.

Janský o Landsteinerových pokusech nic neví. Výměny informací mezi vědci nejsou tehdy zdaleka tak rychlé jako dnes. Navíc český psychiatr nepřikládá svému objevu příliš velkou váhu. Zveřejňuje ho až v roce 1907. Landsteiner si tak připisuje prvenství. Podle některých autorů dokonce Jánského zásluhy o objev zlehčuje.

Objev na kongresu

V  roce 1910 ale ke stejným výsledkům při zkoumání krve dospěje i Američan William Lorenzo Moss (1876–1957). Když se ale po skončení práce dozví o tom, že ho Jánský předběhl, pokorně mu přizná prvenství.

Právě díky Mossovi se komise americké lékařské asociace dozví o Jánského zásluhách. V roce 1921 mu potvrdí prvenství. V Čechách se ale o významu psychiatrovy práce pořád moc neví. Lékaři se roku 1923 scházejí na Mezinárodním chirurgickém kongresu v Londýně.

„Znáte Jánského? Víte, že byl prvním na světě, kdo popsal čtyři krevní skupiny?“ zaskočí švédský profesor T. Riek československou delegaci otázkami.

Svého rodáka psychiatra znají, ale o jeho převratném objevu nevědí skoro nic…Informace o Jánského prvenství se tak začnou šířit po světě. Ironií osudu ale Nobelovu cenu za objev krevních skupin dostane roku 1930 Landsteiner.