Přísně katolická výchova na španělském královském dvoře není pro mladého Rudolfa II. rozhodně žádný med. Ovšem jeho strýc Filip II. svého synovce inspiruje k zálibě v umění. Rudolf II. bloudí dlouhými chodbami El Escorialu a zastavuje se před obrazy. Pozorně si všímá dokonalého zpracování děl na stěnách.

„Mistrné tahy štětce,“ šeptá si pro sebe Rudolf II. (1552–1612) a seznamuje se s historií obrazů a soch, které vidí. Brzy se z něj stává opravdový znalec s vytříbeným citem, dokáže rozpoznat kvalitu, a proto budí respekt.

Později když přijímá díla do svých sbírek, přikazuje restaurátorům jak je opravovat. Vydrží i čekat na nejvhodnější chvíli, kdy bude vytoužené dílo ke koupi. Zaměstnává také spoustu agentů, kteří jezdí po celé Evropě a hledají přírůstky do jeho kolekce.

Na španělském dvoře působí vyslanec Hans Khevenhüller (1538–1606). Do Prahy si pozve Jacopa Stradu (1507–1588) a jeho syna Ottavia (1550–16

Propustka k audienci

07). Spousta umělců míří také do Prahy přímo na jeho dvůr.

Usazuje se tu Kašpar Lehman, malíř Bartolomeus Spranger (1546–1611), rytec Jiljí Sadeler (1570–1629), celá rodina Vredemanů de Vries, z níž vyniká hlavně Adrian, tvůrce plastik.

Z Dionysia Miseroniho (1607–1661), leštiče a rytce drahokamů udělá správce své klenotnice. Penězi na nákupy uměleckých děl rozhodně nešetří, například v roce 1588 vydá za zlatý pohár 2500 tolarů.

Shromáždí díla Tiziana, Brueghla, Hanse Holbeina i Lucase Cranacha staršího (1472–1553). Kdo si chce získat Rudolfovu náklonnost, ví, že se mu to snadno podaří pomocí úplatku uměleckým dílem.

A tak mnohá knížata vévodové a knížata sahají do svých sbírek a s menším nebo větším nadšením posílají díla, která se mají stát jejich vstupenkou na císařskou audienci.

Obraz v ceně tří domů

„Je to padělek,“ prohlásí přesvědčivě o jednom z děl Albrechta Dürera (1471–1528). Stane se jedním ze znalců jeho díla.

V letech 1570–1630 je v Evropě o Dürerovo dílo obrovský zájem, proto také vzniká spousta více či méně povedených napodobenin.

Za jeho největší malby platí zájemci stejnou cenu, za jakou by si mohli pořídit výstavní dům na náměstí, v menším městě klidně dva i tři domy.

Za dílo dá cokoli

Důkazem je i nákup Růžencové slavnosti pro Rudolfovy sbírky. „Zaplatím za něj cokoli,“ prohlásí o obraze císař.

Když malíř a nákupčí uměleckých děl Hans von Aachen (1552–1615) dotáhne jednání o koupi k úspěšnému konci, císař zaplatí za dílo 900 zlatých dukátů. Rudolfovu fantastickou sbírku, která zahrnuje nejenom obrazy, sochy, plastiky, ale i užitkové předměty ze zlata a stříbra, šperky a kuriozity ocení český historik Pavel Skála ze Zhoře (1583–po roce 1640) roku na 17 milionů zlatých.