31. října 1756. Po laně svázaném z prostěradel, utěrek a ručníků šplhá ze střechy benátského Dóžecího paláce špinavý a zanedbaný vězeň. Nikdo by v něm nehledal svůdce žen, a přece je to on.

Jakmile Giacomo Casanova spočine nohama na zemi, spěchá ke gondole, která ho odveze do bezpečí.

Hned pod střechou benátského Dóžecího paláce, jehož stavba začala roku 1314, se nad Sálem inkvizitorů, nachází kobky zvané Piombi. Jejich název ukazuje na použitý materiál, kobky jsou kryty olověnými deskami.

Do cel zde od poloviny 16. století vsazují vězně odsouzené benátskou Radou deseti a inkvizitory. Nachází se zde sedm kobek určených pro vězně vyšší třídy.

Inventář tvoří nádoba na výkaly

Vězňům nezbývá, než aby se o svůj nábytek a stravování postarali sami. Inventářem je pouze nádoba na výkaly, ze které se line nepříjemný puch. Malé okénko zajištěné mřížemi je jediným zdrojem čerstvého vzduchu.

Olověná střecha způsobuje, že v teplých letních měsících je zde příšerné horko, v zimě pro změnu ledový chlad.

Dlouhých 15 měsíců

Pobude si zde italský astronom Giordano Bruno (1548–1600), obviněný z kacířství. Do jedné z cel zavřou i svůdníka Giacoma Casanovu (1725–1798).

„Mými jedinými společníky byly obludně velké krysy,“ stěžuje si na otřesné podmínky. Pobyt Casanovy v kobce Dóžecího paláce se protáhne na nekonečných 15 měsíců. Daří se mu přežít jenom díky plánování útěku.

Pomůže mu kněz

Svůdníkovým pomocníkem se stává vězeňský kněz Marino Balbi. Právě on se zhora probourá do jeho cely. Giacomo rychle vyleze za ním na střechu a odtud se spustí dolů do vnitřního traktu paláce.

Přemluví stráž k otevření dveří a odpluje na gondole. Podle legendy si ale před odplutím ještě dovolí vypít šálek kávy v kavárně na náměstí svatého Marka.