Mladý španělský král Filip II. má spoustu zálib. Miluje umění a dokonce si sám troufne na vlastní výtvarnou tvorbu! Mezi malíři má své oblíbence a je to právě on, kdo položí základy dnešních dechberoucích sbírek v Muzeu Prado.
„V dětství se Filipovi vždycky líbilo malování a jsou zprávy, že později sám nakreslil několik skic a pravděpodobně nejméně jedno plátno ve skutečné velikosti (Svatého Josefa, který až do španělské občanské války visel ve farním kostele v El Escorialu),“ píše britský historik Geoffrey Parker.
Také nová věž madridského paláce se staví podle vlastního návrhu Filipa II. (1527–1598). Král osobně dohlíží na její budování a zuří, když dělníci chodí do práce o půl hodiny později, protože se věžní hodiny zpožďují.
Ještě jako princ a následník trůnu si vytříbí výtvarný vkus. Zamiluje si většinu vlámských malířů a nezáleží na tom, jestli dávají přednost náboženským nebo světským motivům.
Jeho jedničkou se stává Tizian (1490–1576), který pro něj později na zakázku pracuje.
Správce ukradne vzácná díla
Díky pragmatické sankci Filipovi spadnou do klína i nástupnická práva vlády v Nizozemí, které je už od roku 1477 pod správou Habsburků. Jenže až dosud dávají habsburští místodržící nizozemským městům poměrně velkou volnost a to i v náboženské víře.
S Filipovým nástupem k moci se ale jejich přístup radikálně mění. Ortodoxní katolík chce jednotné náboženství v celé zemi.
Do Nizozemí proto posílá Fernanda Álvareze de Toledo (1507–1582), vévodu z Alby, který se ukáže jako neobyčejně tvrdý zemský správce.
Své protestantské nepřátele trestá. Do své vlasti potom nechává posílat umělecká díla zkonfiskovaná nepřátelům habsburské nadvlády.
Filipovi tak spadnou do klína například slavná díla malířů Tiziana, Tintoretta (1518–1594) nebo Paola Veroneseho (1528–1588), ovšem nechybí ani Raffael Santi (1483–1520) nebo francouzské a vlámské tapiserie. Celkem jde o 1617 děl.
Kontrola z tajné chodby
„Umístěte malbu doprostřed stěny. Ještě trochu výš,“ poroučí Filip v zrcadlové síni El Bosque. Osobně řídí rozmístění obrazů v palácích.
V nové věži madridského paláce uchovává ty největší poklady, svoje oblíbená díla od malířů Hieronyma Bosche (1450–1516), Petera Breughela (1525–1569), Tiziana, celkem jde o 181 obrazů, naprostou většinu z nich dnes můžete obdivovat v Muzeu Prado.
250 náboženských pláten a 220 vlámských děl nechá rozvěsit po El Escorialu. Zámek El Pardo zase ve svých sálech ukrývá celkem 45 portrétů krále a jeho příbuzných.
Dvorní autor
Mezi autory nechybí Tizian, který kromě rodinných maleb pro krále vytvoří osm velkých pláten s názvem „Poesie“ na motivy Ovidiových Proměn. K práci dostává zvláštní ateliér nedaleko madridského královského paláce.
Filip II. v něm vytváří dokonalé podmínky k malování i pro další tvůrce. Budovu s palácem spojuje tajná chodba. Kdykoli má Filip čas, projde chodbou a kontroluje, zda malíři pracují. V roce 1574 vlastní kolekci 33 děl Bosche, svého dalšího oblíbence.
Ovšem mystickým dílům El Greka (1541–1614) nikdy nepřijde na chuť nikdy. Ke cti jemu i jeho následovníkům ale slouží skutečnost, že si nádhernou galerii nenechávali pro sebe a ukazovali ji i četným hostům.
