Temnou nocí se k jedné z římských bran plíží zahalená postava. Náramně si přitom dává pozor, aby ji nikdo nespatřil. To zrádce Catilina potupně prchá z města poté, co ho konzul Cicero na půdě senátu otevřeně obvinil z podlého komplotu proti republice!

Rodina Lucia Sergia Catiliny (108–62 př. n. l.) patří v Římě mezi nejstarší patricije. Jak staletí letí, její sláva ale postupně uvadá. O významné posty ve správě impéria je stále větší nouze a rodinné finance se kamsi rozkutálely.

„Je nejvyšší čas, abych pozvedl své jméno a rodině vrátil ztracenou čest,“ uvažuje příliš ambiciózní Catilina. Ostruhy získává jako poměrně úspěšný vojevůdce na bitevním poli. Chce však mnohem víc…

Diktátorovi dá hlavu

K moci nakonec přičichne až jako věrný stoupenec diktátora Lucia Cornelia Sully (asi 138–78 př. n. l.) v 80. letech 1. století př. n. l.

Snad aby se mu zavděčil, během mohutných čistek, které Sulla pořádá vůči svým „nepřátelům“, Catilina brutálně napadá svého nevlastního bratra. Mučí ho a nakonec i zavraždí. S jeho uříznutou hlavou pak hrdě pochoduje ulicemi Říma a skládá ji k Sullovým nohám.

Krutost, bezcitnost a násilnické sklony – nic z toho není Catilinovi cizí. Vraždou se údajně vypořádá i se svou první manželkou a synem, jen aby se mohl znovu oženit s vytouženou kráskou. Jeho zločiny mu ale kupodivu procházejí.

Vždy se najde nějaký mocný přímluvce, který mu pomůže před soudním tribunálem očistit jméno.

Poctivě to nepůjde

Jakýsi chudák si dopřává pokrmu z hliněné misky, která nese Catilinovo jméno. I tak se ve starověkém Římě vede volební boj o každý hlas. Senátor Catilina v roce 64 př. n. l. usiluje o post konzula. „Odpustím vám dluhy,“ slibuje římské chudině. Ta ho miluje.

Patricijové se ho naopak obávají, a to mu ubírá pro volbu body. Catilina prohrává a v dalším roce znovu. „Poctivě to nepůjde,“ uvažuje nyní. Je mu jasné, že když se moci nezmocní násilím, Římu nikdy vládnout nebude. Catilina kolem sebe v roce 63 př. n. l. shromažďuje další podobně zneuznané politiky.

Jejich plán je jednoduchý – rozpoutat nepokoje na venkově, povraždit co možná nejvíce senátorů, zapálit Řím, uchopit moc a v republice nastolit diktaturu. Samotnému Catilinovi nejvíc leží v žaludku konzul a vyhlášený řečník Cicero (106–43 př.

n. l.). Nejenže ho porazil ve volbách, ale zároveň prosadil zákon proti úplatkům. A s nimi Catilina moc rád operuje…

Vrahy udá milenka

Za vším hledej ženu. Toto „moudro“ tentokrát platí dokonale. Cicerona navštěvuje jistá Fulvia, milenka senátora Quinta Curia, který má přehled o plánech spiklenců. Konzulovi prozrazuje, že mu jde o život.

Atentát je naplánován na 7. listopadu 63 př. n. l. Ten den ráno Ciceronův dům ovšem stráží tolik ozbrojenců, že vrahy přejde chuť na nějakou akci. Rozčilený Cicero pak vytáhne proti spiklencům se zbraní, kterou ovládá nejlépe – svým jazykem.

„Jak dlouho budeš, Catilino, zneužívat naši trpělivost?“ hřímá na druhý den v Jupiterově chrámu na římském Foru, kam předtím svolal všechny senátory. Catilina sedí na lavici jako opařený.

Cicero ze sebe chrlí jedno slovo za druhým a ostatní senátoři si od Catiliny postupně odsedají. Když řečník skončí svůj projev, obviněný se pokouší vzít si slovo. „Zrádce, zrádce,“ ozývá se však hlasitý křik ostatních senátorů. Catilinu nepustí ke slovu.

Ještě ten večer politik opouští Řím. Spiklence, kteří setrvali v Římě, čeká poprava bez soudu. A smrt nakonec dostihne i Catilinu, když proti němu z Věčného města vytáhne trestná výprava a rozpráší vojsko, které po venkově narychlo posháněl…