Křesťanská historie je plná zajímavých osobností, které byly později svatořečeny nebo blahoslaveny. Patří k nim i postava německé řeholnice Anny Kateřiny Emmerichové. Ženy, kterou životem provázela naprostá oddanost Bohu, velké utrpení, ale i údajné zázraky.

V jezuitském kostele v německém městě Coesfeld klečí před křížem dvě ženy. Čela mají pevně přitisknutá k semknutým rukám a jejich tiché modlitby jako by se topily v posvátné atmosféře chrámu.

V kostele je chlad, ale jedna z modlících se žen jako by náhle ucítila silné teplo vycházející z její hlavy. Oči jí na okamžik oslepí prudké světlo, ze kterého vystoupí vysoký muž s věnci v jedné a trnovou korunou v druhé ruce.

Žena cítí, že k ní sestoupil Kristus a že jí dává na výběr. Z očí se jí řinou slzy, ale neváhá a natahuje ruku k trnové koruně. Pak světlo i postava zmizí. Žena se opět nachází vedle své přítelkyně, která na ní s úžasem hledí. „Co se stalo?“ opatrně se zeptá.

„Zvolila jsem si svou cestu,“ zní odpověď 24leté Anny Kateřiny Emmerichové (1774–1824).

Život bez jídla?

Životní pouť Kateřiny začíná 8. září 1774 v německém Flamschenu a už od mládí se nese především v duchu dlouhých modliteb, trestání sebe sama za slabost a také tajemných vizí, ve kterých se jí zjevují andělé a svatí, aby jí ukázali cestu.

První z těchto zjevení přichází v roce 1798 v kostele v Coesfeldu a Kateřina si při této zkušenosti dle vlastních slov volí cestu utrpení, aby se tak dostala co nejblíž k Bohu.

Další roky jejího života jsou ve znamení odříkání. Kateřina vstoupí do kláštera, kde se podle dobových záznamů definitivně vzdává i pozemského jídla. Opravdu bez něj vydržela neuvěřitelných dvanáct let, jak tvrdí dodnes někteří věřící badatelé?

Ti tvrdí, že Kateřina disponovala i dalšími tajemnými schopnostmi. Měla prý zvýšenou citlivost na fyzické okolí, díky čemuž na místech, kde byl spáchán zločin, cítila silnou negativní energii.

Zázrak v podobě stigmat

Mezi velmi diskutované zázraky kolem Kateřiny Emmerichové patří také stigmata – zranění připomínající ty, kterými trpěl před smrtí Kristus. Na jejím těle se začínají objevovat v roce 1813, kdy je nemocná žena upoutána na lůžko.

Svědci hovoří o tajemných krvácivých ránách na rukou a nohou, a také o krvavé stopě na hlavě, což má odpovídat ranám z trnové koruny. „Na konci roku 1818 se pravidelné krvácení zastavují a rány se zavírají.

Zatímco někteří prohlásili stigmata za opravdová, jiní považovali Kateřinu za podvodnici. V názorech byla rozdělena i církevní komise,“ napsal ve svém díle o Kateřině Emmerichové britský kněz Herbert Thurston (1856–1939).

Komise ovšem nakonec shledává stigmata jako pravá, což ženu proslaví po celém Německu. Jak na slavnou mystičku pohlíží dnešní badatelé?

Sporné blahořečení

Kateřina je dnes známá také pro svá apokalyptická proroctví o osudu světa i církve. Proroctví, která dodnes děsí i fascinují svou tajemnou věrohodností. „Viděla jsem mnoho duchovních, kteří se dali zaplést do idejí velmi nebezpečných pro církev.

Budovali církev velkou a extravagantní,“ prohlásila po jedné ze svých vizí. Jindy zase hovořila o vzestupu falešné církve temnot či o tom, že bude papež před smrtí trpět mnoha zkouškami.

Nejen to, ale především zmíněné zázraky nakonec vedly k tomu, že ji v roce 2004 papež blahořečil. Mnozí lidé ovšem tento krok dodnes kritizují.

Poukazují na to, že dílo Kateřiny obsahuje silné protižidovské prvky a že zázraky kolem její osoby mohou být vymyšlené.

„Existuje podezření, že si vše vymyslel Clemens Brentano, muž, který sloužil jako její asistent a zapisovatel jejích vizí,“ vysvětluje americký teolog Colin B. Donovan.

Mohla se opravdu církev zmýlit, nebo bylo blahořečení nakonec přece jen oprávněné?