Příběhy o pokladech ležící na dně moří mají svůj reálný základ. Zvláště v době zlaté horečky, kdy z nově objeveného světa na západní polokouli doslova proudily do Evropy nacpané zlatem. Jindy zas nesmírné bohatství končilo v mořských hlubinách během válek mezi evropskými mocnostmi.

Na západním pobřeží Španělska, kousek od hranic s Portugalskem, leží město Vigo. Je to největší město Galicie, žije zde asi 300 000 obyvatel. A právě v místní zátoce se nalézá asi největší poklad, který se ponořil až na mořské dno.

V roce 1702 zde proběhla jedna z bitev války o dědictví Španělské mezi Španěly a Francouzi na jedné a Angličany a Holanďany na druhé straně. Bitva skončila obrovským úspěchem Britů a Holanďanů. Jakmile Španělé viděli, že je zle, poklad, který převážela stříbrná flotila z amerických držav, byl naházen do moře.

Poklad se ještě během bitvy pokusili vytáhnout Angličané a Holanďané, později také Španělé a Francouzi, ale neúspěšně. Poté se španělská vláda rozhodla hledání zpřístupnit soukromníkům pod podmínkou, že 90 procent nalezeného zlata odevzdají státu.

Následovaly pokusy, při nichž se postupně dařilo vyzdvihávat část potopeného zlata.

Jako první zaznamenal úspěch roku 1720 Švéd Sjöheln a roku 1732 Španěl Juan Antonio Rivero se skupinou malajských lovců perel. V 19. století se o vytažení pokladů ze zátoky pokoušelo množství podnikatelů, jejich úspěchy byly střídavé.

Právě odtud měl dle představ spisovatele Julese Verna (1828 – 1905) kapitán Nemo financovat provoz své ponorky. Pokusy probíhaly i ve 20. století, ovšem neúspěšně.