Manželé Curieovi objeví radium – svět objeví manu nebeskou. Nový prvek je okamžitě považován za zázračný lék na všechno. A lidé polykají radonovou vodu, čistí si zuby pastou s radiem a aplikují radioaktivní čípky. Jak hlásají reklamy, „Radium obnovuje zdraví tisícům!“

V roce 1902 se Marii Curie-Sklodowské (1867–1934) a jejímu manželovi Pierrovi (1859–1906) podaří převratný kousek – dokážou existenci nového prvku.

„Moje krásné radium,“ láskyplně ho pojmenuje vědkyně, když v prstech drží obsah zkumavky. Bez ochranných rukavic. Bez protiradiačního obleku. O škodlivých účincích radioaktivity se neví nic.

Co je patrné, je jeho slibný potenciál, na kterém si namastí kapsy také mastičkáři. „Ozařujte ostatní svým mládím a krásou!“ brzy se začnou mlčky rozkřikovat tiskové reklamy.

Ty celá záříš!

První radioaktivní vlna nadšení zaplaví trh nádobami na čepování ozářené vody. Z pitného režimu se stává módní záležitost. Ale jen pít ji nestačí.

Radiové lázně v Jáchymově lákají návštěvníky na koupel prosycenou radonem, radioaktivním plynem, který mohou zároveň při lázni inhalovat trubicemi.

Mezi válkami vstupují do obliby pleťové masky, mýdla, cigarety i zubní pasty s obsahem radia – netřeba říkat, že zářivé zuby jsou zaručeny.

Horem, dolem

Radioendocrinator, plátky radia v luxusním obalu pro náročné zákazníky, zase prozáří bolavá místa. A „vzpružit“ je občas potřeba ledacos: „Muži, nasaďte nástavec jako atletický pás. To usadí instrument pod šourek do správné polohy.

Aplikujte na noc,“ hlásá návod k použití. V honu za ještě větší efektivitou se přistupuje i k rektálnímu podávání a z uživatelů se stávají lidské světlušky: „Účinek těchto čípků na lidské tělo je ten samý jako dobíjení má na elektrické baterie. Vita Radium čípky jsou zaručeně neškodné a dokonale bezpečné pro každého.“

Živá voda

Léčba radiem není ale povyražením pro každého. Pro vzácnost prvku, a tudíž i jeho drahost si pravidelné užívání mohou dovolit jen movití „šťastlivci“, jako třeba lev salonů a známý lovec žen, průmyslník Eben Byers (1880–1932).

Původně kvůli zranění, které nepříznivě ovlivní jeho do té doby neohrožené libido, začne pít zázračnou vodu Radithor, která ve tmě fosforeskuje. A výsledkem je nadšen on i dámy v okolí. Vydrží pít tři lahvičky medikamentu denně po dobu pěti let.

Co si ani proutník nezasloužil

Do roku 1931 mu celé jeho tělo proroste zhoubným bujením – zkolabují mu ledviny, radiace vyhlodá do jeho lebky díry a lékaři mu odstraní většinu dolní čelisti. Samotné jeho kosti jsou tak zamořeny, že někdejší playboy musí být pohřben v olověné rakvi.

Případ ale přitáhne vlnu pozornosti. „Radiová voda fungovala dobře, dokud mu neodpadla čelist,“ píše v titulku The Wall Street Journal. Tak zatluče první hřebíček do rakve Radithoru a jemu podobných produktů.

Není ale všem radioaktivním dnům konec – dodnes je prvek používán při léčbě některých druhů rakoviny.