„Quinctilie Vare, vrať mi mé legie!“ řve hněvem pološílený císař Octavianus Augustus. Ztratí 18 000 profesionálních mužů ve střetnutí s bandou divokých Germánů. A za vše může guvernér Varus, který se nechá obelhat barbarem s římským občanstvím. Jednou Germán, navždy Germán.
Guvernér Germánie, generál Publius Quinctilius Varus (46 př. n. l.–9 n. l.), dráždí hada bosou nohou.
Na území mezi Rýnem a Labem, z kterého se po urputných bojích konečně podařilo germánské kmeny vytlačit, bezhlavě vybírá daně a je znám svou krutostí. K tomu neví, že si na prsou hřeje zmiji.
Jeho pravou rukou je germánský náčelník kmene Cherusků, Arminius (17 př. n. l.–21 n. l.). Na cestě do zimních kvartýrů překvapí Arminius zprávou, že vypukly revolty proti římským posádkám a je třeba jim zatnout tipec.
Navrhuje cestu Teutoburským lesem. Terénem s rozbahněnými lesními cestičkami v hustém porostu, kde je naprosto nemyslitelné využít římskou taktiku boje. Varus tak v roce 9 n. l. uskutečňuje nejtragičtější rozhodnutí života svého a tisíců dalších.
Draze vykoupená důvěra
Varova impozantní armáda třech plně vyzbrojených legií a jejich mnoha tisícového doprovodu tvoří 15 kilometrů dlouhého hada. Jakmile vstoupí do lesa, Arminius se vypaří a se shromážděnými germánskými kmeny útočí na průvod jako hejno rozzuřených sršňů.
Oděni v kůži útočí krátkými meči a dřevěnými oštěpy na profesionály za velkými štíty. Varus konečně prozře. Žádné povstání neexistuje, Arminius zradil. Germáni napadají boky hada a rychle se zase stahují.
Na těle pochodu, který se nepřestává sunout kupředu, zanechávají krvácející rány. Několik vyčerpávajících dní se stále se zmenšující skupina Římanů trmácí lesem a odolává neustávajícím nájezdům.
Ulička smrti
Varus dá spálit vozy, které kolonu zdržují, civilisty zanechává svému osudu. Po třech dnech stále žijí. Zbývá poslední překážka před spásou otevřeného terénu, poslední kousek zakletého Teutoburského lesa, a pro Arminia poslední šance Římany zlomit.
Na jižní straně je kopec, na severní bažinatý háj. Průchozí cesta je jen pár metrů široká. Zde, v poslední vlně masakru, linie legionářů povolí. Varus, těžce raněn, spáchá sebevraždu. Ti, kteří se vzdají, záhy litují – Germáni obětují zajatce svým bohům.
Po bitvě u Teutoburského lesa se Germáni na mrtvolách vyzbrojí na trestnou výpravu Římanů, která následuje – když i té vypráší kožich, vzdává se Řím nároku na tento barbarský kus země.
