Vdaná žena vběhne do otevřených dveří domu. „Zavři za mnou. Rychle!“ okřikne svého sluhu. Ten neváhá a zasune závoru. Když po chvíli doběhne chlípností natěšený muž, zůstanou před ním jen zavřená vrata. Tentokrát mu jeho eskapády nevyšly.

Jenže papež Jan XII. si z toho nic nedělá. Nedá ona, dá jiná…

16. prosince 955 nastupuje na papežský stolec v Římě teprve osmnáctiletý Jan XII. (asi 937–964). Do této chvíle se byl zvyklý jenom bavit. Zajímají ho hlavně ženy. Ty se ho ale bojí.

Římanky se bojí vycházet

„Žádná počestná žena se neodvážila na ulici, neboť Jan prznil všecko – dívky, vdané ženy i vdovy, rovnou na hrobech svatých apoštolů,“ nebere si papežovi a jeho pověsti servítky jeden z jeho současníků, Liutprand (asi 922–972), biskup z Cremony.

Papežův sexuální apetit je tak pověstný, že se Římanky se bojí vycházet z domů, aby se nestaly terčem jeho nenasytných choutek. Mladý papež nemá žádné zábrany.

Oltář slouží jako lože

Z Lateránského paláce se za Janova pontifikátu stává harém. Svoje oblíbenkyně potom dokonce neváhá obdarovávat zlatými kalichy, pocházejícími přímo z baziliky svatého Petra a sloužícími pro církevní obřady.

Při bujarých večírcích do těchto nádob nalévá nejlepší vína a popíjí je se svými milostnicemi. Peníze vybrané od poutníků klidně používá na sázky do hazardních her.

Kostel svatého Jana Lateránského mu neslouží jako oltář, ale jako lože pro znásilňování žen, které chce přivést k tomu, aby mu byly po vůli.

Neušetří ani své sestry

Jeho chtíči dokonce neuniknou ani vlastní sestry, na které se podle dobových pověstí také vrhne. Nepomohou jim ani stížnosti matce. Když mu vyčte jeho hrůzné chování, znásilní i ji. Nakonec ale na svůj sexuální apetit doplatí. Umírá v pouhých 27 letech během sexuálních hrátek s jednou ze svých milenek.