Den zamilovaných dnes považujeme jako komerční svátek. Jeho kořeny ale sahají až do římské říše k osobě svatého Valentina. Kdo to vlastně byl? Proč se svátek slaví dodnes?

O původu Svatého Valentina se neustále vedou spory. V průběhu času došlo zřejmě ke splynutí dvou světců stejného jména, kteří žili ve stejném období. Katolická církev ale označuje jen toho, který je pohřben na hřbitově Via Flamini na severu Říma.

Jednalo se pravděpodobně o katolického kněze z Terni žijícího ve 3. století našeho letopočtu. Jeho jméno se objevuje ve Zlaté legendě (středověká sbírka životopisů svatých), kterou sepsal kolem roku 1260 janovský arcibiskup Jakub de Voragine.

Tajné sňatky navzdory císaři

V období vlády císaře Claudia II. (213 – 270) to muži neměli jednoduché. Císař razil teorii, že svobodní muži podávají v bitvách lepší výkony a ženatým se do války nechce, jelikož si přejí být doma s manželkami. Z toho důvodu úplně zakázal manželské sňatky.

Proto Valentin z Terni mladé a zamilované páry tajně oddával. Claudius na to ale brzy přišel a kněze uvěznil. Ve vězení se ale stalo něco neuvěřitelného.

Zázrak ve vězeňské cele

Jelikož soudce Asterius věděl, že má Valentin léčitelské schopnosti, přivedl mu svou nevidomou dceru a řekl:„Je-li tvůj Bůh opravdu jediný pravý, jak říkáš, ať skrze tebe ukáže svou moc a mé slepé dceři vrátí zrak.“ Valentin přiložil dlaň na oči nevidomé a modlil se do té doby, než dívka znovu uviděla.

Asterius díky této události uvěřil v Krista a požádal o křest. Zprávy o uzdravení slepé a o obrácení soudce se rychle roznesly po městě.  Křesťané se radovali, pohany zachvátil hněv.

Dne 14. února 269 zaútočili na soudcův dům, Valentina vyvlekli ven, ztloukli ho a odvedli na Flaminijskou cestu, kde jej popravili mečem.

Lopatka leží na Vyšehradě

Ostatky svatého Valentina jsou podle legend pohřbeny v Římě v katakombách, nad nimiž stojí bazilika Santa Maria. Nejrůznější relikvie se ale dostaly už ve středověku do mnoha evropských zemí, včetně Českého království.

Světcova kost z lopatky se nachází na oltáři baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, získal ji zřejmě císař Karel IV. Tato relikvie je ale k vidění pouze 14. února.

Kdo se stane mým „miláčkem“

Není známo, kdy přesně byl Valentýn svatořečen, ale stalo se tak velmi záhy po jeho mučednické smrti. Už v 5. století totiž papež Gelasius I (+496) vyhlásil 14. únor jako svátek sv. Valentýna.

Ten posléze splynul s jinými římskými oslavami svátku Lupercalia (dříve Februra), který spadal do stejného období kolem 14. dne měsíce února. V předvečer tohoto dne dávaly dívky do urny lásky lístečky se svými jmény.

Mladí muži si je pak tahali a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce. Dnes se svátek stal velmi komerční záležitostí, i když jeho počátky sahají do raného křesťanství.

Zajímavosti o svátku sv. Valentýna:

Katolická církev do roku 1969 formálně uznávala celkem 11 svátků svatého Valentýna

Východní ortodoxní církev ho slaví 30. července

První historicky doloženou Valentinku poslal v roce 1415 vévoda Karel Orleánský své ženě, když byl vězněn v anglickém Toweru. V milostných básních ji nazýval My Valentine.

Den svatého Valentina proslavil ve 14. století Geoffrey Chaucer ve svém díle Ptačí sněm. Dílo vzniklo jako pocta k zasnoubení anglického krále Richarda II. s Annou Českou, dcerou Karla IV.

Svátek zamilovaných obnovil na začátku 20. století Walter Scott, americký výrobce vánočních přáníček

Největší tradici v posílání přání mají Spojené státy. Přání se ručně malovala na papíře a zdobila ornamenty, korálky, mořskými škeblemi, sušenými květinami, šiškami, různými bobulemi a semínky.

Ve Skotsku se každoročně pořádá festival, na kterém si mladí lidé losují z klobouku jméno svého Valentýna nebo Valentýnky