Určitě jste to také slyšeli. Hry podporují násilí, vychovávají z dětí zabijáky a psychopaty. Jsou takto silná slova na místě? Nebo jde o ničím nepodložený humbuk? Jsou počítačové hry opravdu tak zlé a špatné, že si zaslouží být zakázané?

První „násilnické“ hry se objevují v době osmibitových počítačů. Jenže stroje, které nezobrazí více než osm barev, ani nenabízejí nijak šokující podívanou. Hry, byť ve své podstatě násilné, působí takřka roztomile – panáček spadne na záda, zabliká a zmizí. Rodiče se zatím nemají důvod bouřit.

Krvavé pixely

Situace se začne měnit v 90. letech minulého století. Do oběhu se dostanou první skutečné osobní počítače; PC s procesorem Pentium. Na svou dobu jde o výkonné stroje navržené tak, aby je dokázal ovládat prakticky kdokoliv. Uživatelé si mnou ruce.

Díky zvýšenému počtu barev, které může počítač na monitoru zobrazit, se rázem mění i herní svět. Tatam je toporná komičnost. Začíná doba počítačové brutality a krve. V 90. letech se ale stane ještě jedna přelomová událost.

V roce 1996 uvede na trh firma 3dfx Interactive první grafickou kartu, která podporuje trojrozměrnou grafiku. Hry se rázem přiblíží realitě. V dnešní době jsou hry graficky tak daleko, že se hovoří o ultra realističnosti.

A právě to je důvod, proč je mnozí kritizují. Herní svět věrně simuluje ten reálný. Dokážou ale mladičtí hráči podvědomě rozlišit tyto dva světy?

Vrahem kvůli hře?

Číňan Qui Chengwei ve svých 41 letech brutálně ubodá přítele Zhu Caoyuana za to, že prodal jeho meč z online hry na aukčním serveru eBay za 870 dolarů – skoro 18 000 korun. Podobný případ se stane i na Filipínách.

16letý mladík ubodá o pět let mladšího kamaráda, protože se s ním nepohodne v online hře. Mladík má na těle přes 40 bodných ran. Z výše jmenovaných případů se může zdát, že hry opravdu produkují násilí. Psychologové ale varují:

„Jde vždy v prvé řadě o člověka. Pokud je někdo psychicky narušený a nebezpečný, není viníkem jeho činů hra.“ Naopak se množí hlasy, které říkají, že hry agresivitu v reálném životě omezují.

Virtuální Koloseum

Mnoho vědců poukazuje na přirozenost člověka. Ten od počátku dějin válčí a dobývá. Ve hrách toho může dosáhnout nenásilnou cestou. Svou přirozenou agresivitu vybije ve virtuálním prostředí.

Podobně hovoří i výzkum profesora Matthewa Grizzarda z univerzity v newyorském Buffalu. Ten sérií testů zjistil, že lidé hrající násilné hry jsou pak v běžném životě morálně mnohem citlivější.

Své prý dělá pocit viny. Není také pravdou, že drtivá většina her znamená prolévání virtuální krve. Ve skutečnosti existuje mnohem víc her, které jsou nenásilné.

Mají dle psychologických studií pozitivní vliv na naše myšlení, zlepšují strategické a logické myšlení a naše reflexy. Mnozí sociologové připomínají 50. léta 20. století, kdy chtěli Američané zakázat komiksy se Supermanem.

Děti by prý chtěly napodobit superhrdinu a skočit z okna. Žádné dítě, které komiks četlo, ale z okna neskočilo.