„Stát jsem já,“ prohlásí o sobě Ludvík XIV. Tuhle větu najdete v mnohých učebnicích dějepisu. Nepíše se tam ale již o tom, že má absolutistický monarcha nezdolnou zálibu v ženách, vínu a vynikajícím jídle. Ale hlavně – veškeré své nemoci léčí pouštěním žilou či klystýrem.
Na podzim léta páně 1638 se francouzským dvorem nese radostná novina. Královskému páru, Ludvíku XIII. (1601–1643) a Anně Rakouské (1601–1666), se konečně v 36 letech narodil syn.
Sám francouzský král si příliš radosti ze synka neužije, umírá o čtyři roky později a maličký Ludvík XIV. (1638–1715) se stává králem už jako batole. Místo malého Ludvíka však vládne jeho matka s všemocným kardinálem Mazarinem (1602–1661).
Ludvíka trápí úplně jiné starosti. V devíti letech onemocní neštovicemi a ocitne na pokraji života a smrti. Lékaři se rozhodnou pro tradiční léčbu:
„Je třeba dítěti pustit žilou!“ Během pěti dnů postupně mladému Ludvíkovi odeberou na dva litry krve a dehydratují jeho tělo neustálými výplachy a projímadly!
Vše vyléčí klystýr
Tento léčebný postup je mantrou lékařů 17. století. Slavný pařížský chirurg Guy Patin (1601–1672) tvrdí, že:
„Všechny nemoci lze léčit klystýrovou stříkačkou, lancetou na pouštění žilou a sirupem z bílých růží a broskvových květů.“ U mladého krále slaví procedura úspěch, Ludvík je obdařen výbornou fyzickou kondicí a drastickou kůru přežívá.
Královské vyměšování se pak stane jednou z nejsledovanějších událostí dvora. Zabydlí se tu mnoho odborníku na kvalitu moči a stolice. Mladý dauphin i jeho „produkty“ jsou doslova pod drobnohledem.
Víno, ženy, zpěv… a jídlo
Díky či spíše navzdory léčebným procedurám roste Ludvík XIV. jako z vody. V 21 letech si bere španělskou infantku, dceru Filipa IV. Španělského (1605–1665) Marii Terezu Habsburskou (1638–1683).
Svoji choť ale nemiluje a její ložnici navštěvuje jen proto, aby zplodil následovníky. Romantickému okouzlení však podléhá často a rád, o čemž svědčí počet milenek i nemanželských dětí.
Naprosto se oddává tanci a hudbě, stává se skvělým hráčem na loutnu a vynikajícím tanečníkem. Věnuje se baletu, ve vystoupení Baletu noci hraje boha Apollona v kostýmu slunce (odtud jeho přezdívka Král Slunce). Ovšem jeho dozajista největší zálibou je jídlo a pití.
Nezdolný královský apetit
Podle očitých svědků král dokáže sníst na posezení čtyři druhy polévek, celého bažanta, jednu koroptev, talíř salátu, nakrájené skopové ve vlastní šťávě s česnekem, dva kusy šunky a plný talíř sladkostí, ovoce a kompotů.
Večeře s královnou má stále složení: polévka, kapoun, holubi, telecí ledvinky, salát, sýr, pečivo a vejce. Jsme ve Francii, a tak se pije samozřejmě víno, v Ludvíkově případě zásadně šampaňské.
I přes své obžerství a malou výšku nebudí král dojem tlustého muže. Má na to vliv jeho léčebná kúra?
Jeden klystýr denně
Lékaři se v případě francouzského krále totiž skutečně činí. Od dětství má naordinován projímavý bujon a ročně dostane několik set klystýrů a 2000 projímadel! Díky denní aplikaci vydrží královo obžerství až do jeho 55 let.
Pak, navzdory drsné léčbě a značně nerad, musí svůj jídelníček omezit. Dává přednost bílému masu a lehčím vínům. Nakonec ho však dostihnou hříchy za jiné jeho záliby. Kvůli pokročilé syfilidě mu ke stáru schází prakticky celé horní patro.
Přesto se dožívá 77 let a vchází do dějin jako nejdéle vládnoucí panovník Francie.