Ve chvíli, kdy média začala mít masový dosah, státním institucím netrvalo příliš dlouho, aby si uvědomily moc a sílu tisku. Koneckonců na ovlivňování veřejného mínění měly dostatek prostředků a různá periodika se ukázala jako zajímavá cesta.
Skuteční předchůdci novin se na scéně objevují v 17. století. Primát patří Štrasburku, kde v roce 1605 vyšly vůbec první tištěné noviny s poněkud s obtížně zapamatovatelným názvem Relation aller fürnemmen und gedenckwürdigen Historien.
Vydavatelem byl místní kupec Carolus (1575–1634). Ve stejném roce vyšel první věstník v Paříži, o třináct let později v Amsterdamu a v roce 1621 začal v Londýně vycházet týdeník Courante (Corrant), jehož náplň byla především zahraničněpolitická.
Jejich podtitul totiž zněl „týdenní novinky z Itálie, Německa, Uher, Polska, Čech a Nizozemí“.
V roce 1631 si Pařížané mohli počíst v novinách La Gazette, jejichž obsah zcela ovlivňoval stát. Krátce po vzniku moderních novin se tak objevila i cenzura.
V 19. století se však zejména ve Velké Británii začala prosazovat svoboda slova a později se cenzura stala doménou především totalitních režimů.
Své zlaté časy si cenzura užívala především v Sovětském svazu a jeho satelitech včetně Československa nebo v nacistickém Německu.
V současnosti mnohdy média ovlivňují především ekonomické zájmy svých majitelů, avšak i ve svobodných společnostech se lze setkat i s politickou manipulací či působením cizích mocností. Proto je nezastupitelná existence veřejnoprávních institucí typu BBC.
Podle poslední zprávy organizace Reportéři bez hranic jsou média v současnosti nejsvobodnější ve Finsku, Nizozemsku a Norsku. Pro někoho bude možná překvapivé šesté místo Kostariky a desáté Jamajky.
Na dvanáctém místě se nachází Slovensko, šestnácté je Německo. Česká republika si proti předchozím letům mírně polepšila a patří ji jedenadvacátá příčka. Spojené státy jsou jedenačtyřicáté, Maďarsko sedmašedesáté. Rusku náleží 148. pozice a žebříček uzavírá Severní Korea a Eritrea.