Ruku Hitlerovi na pozdrav jistě nezvedli, přesto Spojenci masakrují nepřátele jako zvířata a zvířata jako své nepřátele.

Během druhé světové války se ze zoologických zahrad stávají smrtící pasti, kde rychlá smrt jednou ranou je to nejlepší, co je pro chovance v nabídce.

Zoologické zahrady se coby kulturní instituce mají stát cílem v hledáčku bombardérů obou znepřátelených stran. V září se dají věci do pohybu a je jasné, že Evropu čeká tvrdá zkouška. Zoologické zahrady se najednou změní v Pandořiny skříňky.

Lutz Heck (1892–1983), ředitel berlínské ZOO, v pamětech vzpomíná, že zatímco veřejnost se děsila představy uprchlých lvů, tygrů a hadů, personál se nejvíce obával možnosti volně běhajících medvědů a slonů.

Je zkrátka nutné přistoupit k radikálnímu opatření – masožravce zastřelit, jedovaté druhy vybít.

Krvavá jatka

Berlínská ZOO je jedna z největších a nejlepších zoologických zahrad na světě, to se má ale v průběhu pár měsíců změnit.

Série náletů v listopadu 1943 a lednu 1944 se na ní ošklivě podepíšou a dílo je dokonáno na konci války, kdy se stane bitevním polem mezi německou a sovětskou armádou. Ze ZOO zbude jen suť a pár volně stojících zdí.

Ze 4 000 kusů jich přežije jen 91. Na ta, která během vzdušeného útoku uprchnou, pořádají vyhladovělí Berlíňané v ulicích hony.

Jak píší dobové noviny, „na otevřených ohništích v ulici Pod Lipami se shromažďují obyvatelé a s prázdnými pohledy si plní břicha zebří kýtou nebo sloním masem.“

Nezůstane kámen na kameni

Ačkoliv jsou Drážďany ryze kulturním bodem malé armádní důležitosti, bombardování během noci z 13. na 14. února 1945 je srovná se zemí. Bomby nadělají srdcervoucí paseku v příbytku slonů, hrochy přišpendlí železná suť ke dnu vodní nádrže, kde se utopí.

Makakové utečou během útoku do korun stromů, ale zemřou ještě před koncem dne, když se napijí kontaminované vody.

O ty, co přežijí, se postará pilot amerických vzdušných sil, včetně poslední žirafy ZOO. „Mnoho vysoké zvěře a dalších zvířat, která se nám podařilo zachránit, se stanou oběťmi tohoto hrdiny,“ řekne Sailer-Jackson, slavný trenér zvěře.

Trójský medvěd

Záchrannou stanicí pro zvířata z vybombardovaných říšských ZOO se stává zahrada v pražské Tróje. Ve válečné době zaznamená dokonce rozvoj a světové úspěchy v chovu, ani počty zvířat se významně nesníží.

To vše zásluhou tehdejšího ředitele Jana Vlasáka (1893-1957).

Nejenže se zaslouží o odchov prvního mláděte ledního medvěda v zajetí v roce 1941, ale i přes neustálé germanizační snahy gestapa se mu daří krýt odbojovou činnost svých zaměstnanců a zachovat ZOO ryze český ráz.

Trója se stane se také „inkubátorem“ koně Převalského, který byl ve volné přírodě považován za vyhubeného.