Společnost sedí u stolu. Franz Kafka i další stolovníci žvýkají každé sousto snad stokrát. Oběd tak trvá dlouho, nikomu to ale nevadí. Stoupenců nové přežvykovací diety přibývá doslova geometrickou řadou…

 „Příroda kárá ty, kteří málo žvýkají,“ prohlašuje na přelomu 19. a 20. století Američan Horace Fletcher (1849–1919), který se pasuje na odborníka na výživu.

„Každé sousto je potřeba prožvýkat stokrát, teprve potom je možné ho polknout,“ tvrdí. Usilovným žvýkáním se jídlo změní v tekuté.

„Jeho dieta měla vést k tomu, aby lidé vykonávali velkou potřebu pouze jednou za dva týdny,“ míní současná britská historička Louise Foxcroftová. Stolice pak bude bez zápachu. Fletcher mívá jeden vzorek stále při sobě.

Na požádání ho předloží jako důkaz: „Voní jako čerstvě upečené sušenky,“ chlubí se.

Přesvědčí i pochybovače

Z přednášek o výživě a praktických lekcí žvýkání se mu do kapes hrnou miliony dolarů. Podle jeho návodu hubne i spisovatel Franz Kafka (1883–1924). Zda za jeho štíhlostí stojí jenom Fletcherova metoda, nevíme.

Není ale jedinou slavnou osobností, která Fletcherovi podlehne.

Do nabité posluchárny na jeho přednášku zavítá i americký spisovatel Upton Sinclair (1878–1968) nebo americký průmyslník a miliardář John D. Rockefeller (1839–1937). Poslouchají, ani nedutají.

„Dokážu vám, že v tělesné zdatnosti trumfnu mladé,“ chlubí se pětapadesátiletý Fletcher. Nevytahuje se. Na Yaleově univerzitě při cvičení opravdu překoná o generaci mladší studenty a všem pochybovačům vezme vítr z plachet.

 Krmí se bramborami s octem

Ne všechny recepty na hubnutí, které přinese 19. století, jsou ale zdraví prospěšné. Anglický romantický básník lord George Gordon Byron (1788–1824) se prohlíží v zrcadle.

„Jsem tlustý,“ šklebí se na sebe nespokojeně a už roku 1806 se rozhodne pro radikální odtučňovací kůru. Váha ukazuje 88 kg a to by v tom byl čert, aby se mu nepodařilo shodit. Vymyslí jednoduchý recept. Pije vodu a zelený čaj a jí brambory máčené v octě.

V roce 1811 už váží jenom 57 kg a vypadá jako průsvitné strašidlo. Hlad zahání kouřením doutníků. I když mu tenhle životní styl zdraví nijak neprospívá, přesto ho doporučuje. „Žena by ve společnosti neměla jíst ani pít.

Tedy pokud nepije šampaňské a nejí humrový salát,“ říkává s oblibou a vysoce postaveným dámám nabízí svůj návod na extrémní štíhlost.

Na dortíky musí zapomenout

„Jíst jenom málo cukru, škrobu, mléka, másla a piva. Naopak dát přednost masu, zelenině, ovoci a suchému vínu,“ tak jednoduše zní recept na štíhlou linii kdysi obézního anglického výrobce rakví Wiliama Bantinga (1796–1878).

Sepíše své vlastní zkušenosti v roce 1863 jako příručku pro pobavení přátel. Jeho návod ale brzy pronikne na veřejnost. Tisknou se další a další vydání. „Už jsi četla Bantingův recept?“ baví se spolu dvě Londýňanky.

Žena přikývne. „Pivo stejně nepiju, ani mléko nemusím, ale že nemohu nedělní dortíky u nás v cukrárně, to jediné mne mrzí,“ svěřuje se kamarádky. Obě ženy se rozhodnou pro „to bant,“ tedy držet Bantingovu dietu.

Jméno autora se v celé Anglii stává synonymem pro dietu. Jeho doporučení – snížit podíl sacharidů ve stravě Angličanům pomáhá.