Jedna z nevyřešených a velmi zajímavých hádanek druhé světové války se týká takzvaného Jamašitova pokladu. Na jednom z filipínských ostrovů je možná ukryto nemalé množství zlata a dalších cenností.
Podobně jako Němci v Evropě, tak i Japonci v Asii při své dobyvačné válce území pod svou kontrolou tvrdě drancovali. Ale kde nakradené poklady zůstaly, není dodnes jasné.
Hlavní roli v tomto příběhu hraje japonský generál Tomojuki Jamašita. Byl to velice schopný velící důstojník, jeho největším kouskem bylo dobytí Singapuru, který tehdy patřil Britům.
Američané jej po skončení bojů zatkli, obvinili z odpovědnosti za válečné zločiny spáchané japonskou armádou v Manile po vylodění spojenců, odsoudili jej a 23. února 1946 v Manile veřejně pověsili.
Jako vrchní velitel obrany Filipín byl ale odpovědný za všechny podřízené japonské jednotky na Filipínách, které se prokazatelně dopouštěly opakovaně válečných zločinů jak na civilistech, tak na zajatých vojácích.
Ještě před japonskou kapitulací se Američanům donesly zvěsti. Že Jamašita, přezdívaný malajský tygr, shromáždil velké množství nejrůznějších pokladů. Jeho všetečným rukám údajně neunikly ani starobylé buddhistické chrámy.
Získal diamanty, zlaté cihly, čínské starožitnosti a mnoho dalších hodnotných předmětů. Filipíny pak měl vyplenit úplně, pozornost Japonců přitahovaly zejména pobočky západních bank.
Část ukradeného zlata měla být Japonci použita na financování válečných výdajů. V tom jim byly nápomocny zejména švýcarské, argentinské a portugalské banky, které zafungovaly jako „pračky.“
Poklad měl být uložen v podzemí historické části hlavního města Manily. Za úkryt posloužilo staré španělské město, známé jako Intramuros (Filipíny patřívaly do španělské koloniální říše), které skrývalo dostatek tunelů a sklepů.
Kromě toho byly mezi tunely a manilským přístavem prokopány spojovací chodby, které měly v případě nutnosti umožnit rychlou evakuaci po moři.
6. srpna 1945 Američané shazují jadernou pumu na Hirošimu a o tři dny později na Nagasaki. V ten den do asijského konfliktu vstupuje také SSSR. 15. srpna císař Hirohito oznamuje japonskou kapitulaci. Ovšem, po pokladu jakoby se slehla zem.
Filipínské úřady se snažily po pokladu pátrat, ovšem bezvýsledně. V roce 1974 došlo k zajímavé události. Ve filipínské džungli byl objeven poručík japonské armády Hiró Onoda.
Tento muž téměř třicet let žil v domnění, že válka neskončila a byl připraven znovu zasáhnout do bojů. V roce 1944 dostal Onoda rozkaz, ve kterém se pravilo:
„Držet pozice, i kdyby byla jednotka zničena, i kdyby Japonsko přestalo existovat.“ Onoda tento rozkaz splnil do puntíku.
Japonská smysl pro čest, úcta k císařství a leckdy pohrdání vlastním životem, byla všeobecně známa. Ale Onoda prošel speciálním výcvikem a školou vojenské rozvědky. Ihned se objevila teorie, že Onoda měl něco společného se zlatým pokladem. Poručík však zachoval mlčenlivost.
Filipínská vláda se dodnes nevzdala naděje, že poklad nalezne. Dodnes jsou na letištích a přístavech přísné kontroly, které mají zabránit tomu, aby si někdo zlato a diamanty neodvezl. Filipínci zkoušeli najít cennosti i pomocí detektorů kovů, ovšem bezvýsledně.
Podle jedné verze však Jašimata před svou smrtí úkryt pokladu vyzradil. Američané pak zlato použili k financování japonské Liberárně-demokratické strany, která měla zabránit rozšíření komunismu v Japonsku. Anebo je ještě jedna možnost. Žádný poklad neexistoval a vše je jen součástí mýtů a bájí.
