Kolik je pravdy na tom, že až novodobý feminismus osvobodí ženy zpoza mužského jha, pod kterým se musí útrpně trmácet pohnojeným oraništěm lidské historie? Asi tolik jako tučňáků na Arktidě.

Ženy ve středověku totiž podnikají, vládnou i pozvedají zbraně za husity.

Nutno uznat, že emancipace je ve středověku ještě hudbou vzdálené budoucnosti a muži mají jednoznačně navrch. Přesto se role žen neomezuje pouze tím, že mají biologické předpoklady pro rození dědiců.

Středověk nemá nouzi o schopné podnikatelky. Například Estera Teuflová řídí obchod rukou pevnější než její manžel. V čele zděděných řemeslných dílen a obchodů pak často stojí vdovy, kterým se po smrti movitého manžela dostane velké možnosti osamostatnění se.

Panna, nebo orel?

Žena má ovšem nálepku hříšné Evy, kvůli které musel muž opustit pohodlíčko ráje a lopotit se v nekončící dřině na zemi. To se ale mění od 12. století díky sílícímu mariánskému kultu, velebícímu Pannu Marii.

Má nyní i druhou tvář – už to není jen hříšnice, ale také matka. Plodná žena rodící zdravé syny je ideálem. Uznání si ale může také vydobýt, když se této povinnosti zřekne a stane se jeptiškou – Ježíšovou nevěstou.

Mystičky, světice nebo jen řeholnice se sdružují ve vznikajících ženských řádech a některé z nich se stávají uctívanými dobovými celebritami.

Vladařky a bojovnice

Zatímco v Anglii a Rusku sedí na trůnech výrazné vladařky, ve Francii se uplatňuje institut regentství královen-matek za nedospělého syna. V Čechách ani jedno příliš nefunguje, zato se ale u nás objevuje jiná zvláštnost – husitství.

Ženy jsou součástí kališnické armády a radikální odnož, adamité, propaguje neslýchanou věc – naprostou rovnost pohlaví. Obecně lze říci, že ženy ve středověku mají jedno privilegium, o kterém se jejich pravnučkám žijícím ve století páry a elektřiny ani nesní: nejsou výhradně odkázány na čtyři stěny své domácnosti.