Šlechtici projíždějí lesem s hrůzou v očích… Hrozivý loupežník, který má sílu za dvě stě mužů a je vyzbrojen kouzelným opaskem, košilí a valaškou, přepadává majetné pocestné. A naopak ty, co bojují s bídou, chrání před křivdami světa a útlakem vrchnosti.

Tak líčí legendy schopnosti slovenského národního hrdiny Juraje Jánošíka (1688–1713), který se proslaví i za hranicemi země.

Historikové ho však popisují mnohem střízlivěji – podle nich je Jánošík pouhým vojenským zběhem a rebelem proti habsburské moci.

Pomůže mu z vězení

Jako devatenáctiletý mladík se Juraj přidá k povstalcům vedených sedmihradským knížetem Františkem II. Rákóczim (1676–1735) a po jejich boku bojuje proti Habsburkům.

V bitvě u Trenčína dne 3. srpna 1708 však padne do zajetí a posléze přejde do císařského vojska.

V roce 1710 nastoupí službu ve strážním oddíle na Bytčianském zámku (ve městě Bytča na severozápadě dnešního Slovenska), kde sedí za mřížemi zbojník Tomášem Uhorčíkem (†1713).

Zřejmě právě Jánošík pomůže Uhorčíkovi k útěku a později s nadšením rozšíří řady jeho zbojníků.

Uplatí stráže

Když v září roku 1711 Uhorčík opustí zbojnickou skupinu, Jánošík složí zbojnickou přísahu a stane v jejím čele. Jánošík si ale divokého zbojničení dlouho neužije. Už v říjnu roku 1712 je zatčen.

Podplatí sice stráž a podaří se mu prchnout, jenže za pár měsíců ho chytí znovu. A tentokrát už takové štěstí nemá.

Své kumpány nepráskne

Před soudem se přizná k loupežím, ale odmítne, že by se kdy dopustil vraždy. Na otázky týkající se politických kontaktů zarytě mlčí a neprozradí ani jména svých druhů, s výjimkou těch mrtvých, kterým jeho výpověď už neublíží.

V Liptovském Mikuláši (město na úpatí Nízkých a Západních Tater) je 17. března roku 1713 vynesen nemilosrdný rozsudek smrti. Jánošík se naposledy rozhlédne po kraji a vzápětí ho popraví nabodnutím na hák za levý bok. Legenda o neohroženém zbojníkovi ale přežívá dodnes.