Komunistický převrat v roce 1948 znamenal pro Československo 40 let politického, morálního i ekonomického marasmu. Západní svět nám utekl o několik délek, zatímco zemi vysával nenasytný východní obr.

Zásadní roli během únorových událostí sehrál tehdejší prezident Edvard Beneš. V té době již těžce nemocný politik nedokázal odolávat soustředěnému tlaku komunistů pod vedením Klementa Gottwalda. Naděje do něj vkládané demokratickými silami Beneš nedokázal naplnit.

Francouzská vojenská rozvědka a někteří čeští exulanti připravovali po komunistickém převratu v únoru 1948 únos tehdejšího československého prezidenta Edvarda Beneše do zahraničí, kde by ho postavili do čela třetího, protikomunistického odboje.

Tuto dosud neznámou kapitolu dějin vynesl na světlo právník a bývalý partyzán Radomír Luža, který plán Benešova útěku Francouzům navrhl. Z celé akce ale nakonec sešlo kvůli špatnému zdravotnímu stavu prezidenta.

Podle zvažovaného plánu měli Beneš a jeho manželka Hana přeletět hranice státu ve třímístném letadle. Mělo to být v době, kdy Beneš již nebyl prezidentem. Na fuknkci rezignoval 7. června 1948, když před tím odmítl podepsat komunisty připravenou novou ústavu.

Podle mínění řady historiků celá akce mohla být uskutečnitelná. Avšak komunistická tajná policie Státní bezpečnost Beneše, který v té době přebýval ve svém domě v Sezimově Ústí, pečlivě střežila. Edvard Beneš zde zemřel 3. září 1948.