Na sopce v italské provincii Roccamonfina ve vulkanickém popelu podařilo zachovat jedny z nejstarších otisků v dějinách. Proč se o nich tvrdí, že jsou důkazem existence nadčlověka?

Sopka v italské provincii Roccamonfina na jihu země právě začíná dštít oheň a síru. „Zachraň se, kdo můžeš!“ křičí zdejší obyvatelé. Hrůza, kterou sopka rozpoutá, se nedá slovy popsat. Když je peklo konečně u konce, všichni se z toho snaží vzpamatovat.

Jen jedna skupinka lidí se tváří zcela nevzrušeně. Jak je možné, že s nimi hrůzné události nic nedělají?

„Zřejmě to nejsou lidé. Viděl jsem je, jak těsně po výbuchu sopky chodí po ještě žhavé lávě a na nohou přitom nemají žádnou ochranu,“ šeptá jeden z místních. Otisky, které tito údajní nadlidé ve vulkanickém popelu zanechají, později vejdou do dějin!

Je to naprosto senzační objev. V březnu roku 2003 naleznou dva amatérští archeologové Marco De Angelis a Adolfo Panarello na prudkém svahu sopky v italské Roccamonfině stopy zkamenělé v popelu.

Podle vědeckých výzkumů patří pravděpodobně k vůbec nejstarším v historii. „Dává nám to jedinečný vhled do činnosti těch nejranějších známých Evropanů,“ vysvětluje Panarello.

Otisků je dohromady 56 a jsou zhruba 20 cm dlouhé a 10 cm široké. Jejich stáří se odhaduje na asi 350 000 let, což naznačuje, že pravděpodobně pocházejí od druhu Homo erectus nebo Homo heidelbergensis. Opravdu však stopy patří lidem?

Nad celým objevem visí spousta otazníků. A to především proto, že otisky na sopce zřejmě zanechal někdo, kdo byl schopný chůze po žhavé lávě!