Paříž v roce 1635 vítá oddíly chorvatských vojáků, součást rakouského vojska. Na podporu francouzského krále Ludvíka XIII. jich v době třicetileté války do města dorazí na 6 tisíc.
„Vaše Výsosti, podívejte se, co mají ti muži pod krkem,“ poznamená jeden z dvořanů stojící vedle panovníka.
Francouzský král Ludvík XIII. (1601 – 1643) pozorně přehlíží nastoupené vojenské jednotky a všímá si každého detailu. I samotného Ludvíka okamžitě upoutají barevné vázanky kolem krku.
Prostí vojáci nosí šátky z hrubé látky, důstojníci se pyšní uzly z bavlny a jemného hedvábí.
Součást obleku vojáka
„Chci také vázanku à la Crotae (po vzoru Chorvatů),“ poroučejí si brzy francouzští šlechtici a pyšní se barevným pruhem látky kolem krku. Prokazatelně se inspirují Chorvaty. Brzy z toho vznikne označení „la cravatte“, dnešní kravata.
Šátky se později stávají součástí oblečení francouzského vojska. Jenže ani muži, kteří v armádě neslouží, nechtějí o tuhle ozdobu přijít a móda se šíří dál.
Sluha určený pro vázanky
„Dnes chci bílou vázanku,“ oznámí známý milovník luxusu, francouzský král Ludvík XIV. (1638 – 1715) svému sluhovi zvanému cravitier.
Na kravaty si potrpí mnohem víc než jeho otec Ludvík XIII. Sluha proto vybere vázanku podle panovníkova příkazu a opatrně mu ji klade kolem krku.
Pozor, neuškrtťe mne
„Jemněji! Chcete mne snad uškrtit?,“ rozčiluje se král, když nejde všechno podle jeho představ. Funkci svého cravitiera zavedl v roce 1661. Sloužící má jediný, za to velmi důležitý úkol: Být králi k ruce, když si chce uvázat kravatu na svůj vznešený krk.
