Domů     Naděje jménem transplantace: Co všechno dokážou lékaři nahradit?
Naděje jménem transplantace: Co všechno dokážou lékaři nahradit?
29.9.2017

V dnešní době dokážou lékaři nahradit velkou část orgánů. Selhání ledvin, jater, ba i plic či srdce tak nemusí znamenat jistou smrt. Nahradit jdou i některé smyslové orgány či končetiny. Ovšem některé součásti těla stále odolávají.

reklama

První skutečně úspěšnou a lékaři na celém světě uznávanou transplantací celého orgánu se stává operace, při níž v prosinci 1954 přenese ledvinu z jednoho člověka druhému americký chirurg Joseph Murray (1919–2012).

Šlo ovšem o malý trik – dárce a příjemce byli jednovaječná dvojčata, takže jejich tkáně měly identické vlastnosti. Po transplantaci žil Richard Herrick ještě 9 let.

Zemřel sice na problémy s ledvinami, ale nešlo o potíže v souvislosti s transplantací.

Americký chirurg Joseph Murray.
Americký chirurg Joseph Murray.
reklama

Konec 50. let 20. století se pak nese ve znamení bádání po účinném imunosupresivu. Nejprve lékaři imunitní reakci potlačují tím, že příjemce i darovaný orgán jsou před samotným zákrokem vystaveni rentgenovému záření.

O pár let později – počátkem 60. let se objevují první skutečná imunosupresiva. Nejprve to je merkaptopurin, později kombinace prednisonu s azathioprinem. Postupně se z těchto léků stanou hlavní pomocníci chirurgů věnujícíh se transplantaci orgánů.

Zdá se to takřka neuvěřitelné, ale nedlouho po ledvině se skutečně podařilo transplantovat i srdce.

Ještě předtím se sice uskutečnily úspěšně operace slinivky břišní a jater, ale oči odborné i laické veřejnosti se již upíraly do Jihoafrické republiky k práci Christiaana Barnarda (1922–2001).

Operace se 3. 12. 1967 povedla, ovšem pacient zemřel po 18 dnech na zápal plic, další pacient však již dokázal přežít s transplantovaným srdcem 19 měsíců.

V současné době je možné transplantovat srdce, ledviny, játra, plíce a slinivku břišní. Z tkání se transplantují i kosti, šlachy, rohovka, srdeční chlopně, cévy a kůže. Celosvětově nejčastější transplantace jsou transplantace ledvin (cca 25000 ročně), jater (5000 ročně), srdcí (cca 4000 ročně) a rohovky.
V současné době je možné transplantovat srdce, ledviny, játra, plíce a slinivku břišní. Z tkání se transplantují i kosti, šlachy, rohovka, srdeční chlopně, cévy a kůže. Celosvětově nejčastější transplantace jsou transplantace ledvin (cca 25000 ročně), jater (5000 ročně), srdcí (cca 4000 ročně) a rohovky.

Vcelku bez větších imunologických potíží jsou transplantovány málo prokrvené součásti těla (např. rohovka, šlachy, ale i mozkové pleny či srdeční chlopně). Lékaři v těchto případech hovoří o privilegovaných tkáních. Proč jsou právě tyto tkáně tělem přijímány?

Důvodem abnormálně nízkého rizika odmítnutí je nízká reaktivita cévního systému v nich, která neumožňuje vstup imunosupresivních buněk. Ovšem i zde platí, že přijímání není vždy 100%.

Co se tedy děje v případě, že jakýkoliv transplantovaný orgán je tělem odmítán? Imunitní systém těla je ochoten tolerovat orgány a tkáně, které jsou mu blízké z hlediska složení buněčných povrchů.

Klíčovou roli hraje speciální druh bílých krvinek (T-lymfocyty), které vzbuzují imunitní reakci na cizorodý štěp. Odmítání může vést až k naprostému zničení transplantátu.

Medicína rozlišuje tři typy odmítnutí. Hyperakutní následuje do několika hodin po operaci, akutní v rozmezí 1 – 90 dnů a chronické může nastat kdykoliv po 100 dni od operace (a to i v řádu let).

Při hyperakutním odmítnutí se cévy transplantátu velice rychle uzavřou krevní sraženinou vzniklou po spojení krevního řečiště pacienta s cévami tkáně. V případě akutního odmítnutí se cévy ucpou později v důsledku hojení.

Ve většině případů je toto riziko potlačeno právě imunosupresivními léky. Pravděpodobnost akutní reakce je o to větší, čím vyšší je odlišnost v systému dárce a příjemce. Za chronické odmítnutí mohou různé neimunologické faktory.

Riziko hrozí u 30–60 % pacientů, z nichž pouze 18 % může přežít bez jakékoliv léčby. Více náchylní k chronickému odmítnutí jsou starší lidé či pacienti, kteří prodělali reakci akutní a byli vyléčeni.

T-lymfocity jsou tvrdí obranáři organismu.
T-lymfocity jsou tvrdí obranáři organismu.

Na přelomu 60. a 70. let je účast v transplantačním programu tak trochu podobná ruské ruletě. Například úspěšnost přežití déle než rok s transplantovaným srdcem se pohybuje zhruba okolo 25 %.

V 70. letech se však švýcarským farmaceutům podaří vyrobit cyklosporin – velice efektivního léku na potlačení imunitní reakce. Díky látce izolované z vláknitých hub je možné zabránit aktivitě T-lymfocytů odpovědných za útoky na „nepřátelský“ orgán.

Oficiální schválení cyklosporinu Mezinárodní zdravotnickou organizací v roce 1983 otevírá široké možnost transplantací do budoucna.

I díky tomuto objevu se podaří v roce 1981 Brucovi Reitzovi, kardiochirurgovi působícímu na Stanfordově univerzitě prvně transplantovat srdce a plíce naráz. Ovšem „nejběžnějším“ orgánem podstupujícím transplantace jsou i nadále ledviny.

Světové statistiky hovoří o přibližně 70 000 úspěšných zákroků. Vyměnit je však možné daleko více orgánů – játra, slinivku břišní, střeva, ale třeba i kosti či šlachy. V neposlední řadě jsou transplantovány i oční rohovky, některé cévy či srdeční chlopně.

Sice k úspěšným, leč stále unikátním, pak patří transplantace specifických částí lidského těla. V září 1998 se ve Francii podařilo úspěšně transplantovat horní končetinu. Tato operace měla však nečekané vyvrcholení.

Clint Hallam, novozélandský pacient, mohl po operaci rukou nejen hýbat, ale zvládl i tak delikátní činnost, jako je psaní. Ovšem transplantaci nezvládl psychicky a po čase si tuto ruku nechal opět amputovat.

O 8 let později, v roce 2006 se podaří přenést muži ve věku 44 let penis mrtvého mladíka. I tato operace, byť úspěšná, však končí nečekaně. Po 8 dnech pacient požádá o odstranění přišitého údu.

V roce 2010 se ve Španělsku uskutečnila první kompletní transplantace obličeje. Pacient od mrtvého dárce získal obličejové svaly, nos, lícní kosti, čelist, patro, zuby, kůži i rty.

Bohdan Pomahač se svou pacientkou.
Bohdan Pomahač se svou pacientkou.

Do klubu vrcholných chirurgů, kteří se věnují transplantacím obličeje, patří český lékař – Bohdan Pomahač působící v americkém Bostonu.

Při operaci jsou podle doktora Pomahače dvě rizikové chvíle. První nastává v okamžiku, kdy je nutné odebrat obličej z mrtvého, druhá ve chvíli, kdy se napojují tepny, žíly a nervy.

Ani pak není ještě vyhráno. Po vlastním zákroku hrozí zhruba za 2–3 týdny riziko trombózy. Napojené cévy se totiž mohou ucpat.

Pokud se trombóza ani případná jiná komplikace například v podobě infekce nedostaví, má pacient šanci, že se mu do půl roku do obličeje vrátí citlivost a bude schopen obličejové svaly ovládat.

Problémem těchto transplantací je však jejich cena. Ta se pohybuje okolo od 120 000 do 250 000 amerických dolarů, a proto nejsou transplanatce obličeje zatím běžným zákrokem. Ovšem zájem o ně projevila americká armáda.

Vskutku zajímavá věc se před lékaři objevila právě v souvislosti s transplantací obličeje.

Měření ukázala, že ve chvíli, kdy člověk přijde o obličej, či jeho část, mozková kůra v oblasti zodpovědné za ovládání obličeje „zakrní“ a na její místo se posune kůra ovládající jiné části těla, třeba končetiny. Pokud se však podaří obličej úspěšně transplantovat, mozková centra se obnoví.

Lékaři teď uvažují o možném využití tohoto zjištění. Podle jejich názoru by se tak totiž daly léčit například následky mozkové mrtvice či jiných změn v mozku.

reklama
Foto: NY Daily News, Flickr, Medimentor, factrange
Související články
Věda a technika
Mladý vynálezce: Philo Farnsworth se postará, aby bylo na co koukat
Děti nevymýšlejí jen lumpárny, jak se může zdát z rodičovských stesků nebo našich vzpomínek na dětství. Některé děti přicházejí s nápady, které se mohou proměnit ve velmi zdařilé vynálezy. A některé jejich nápady jsou tak úspěšné, že změní svět. I když existuje mnoho vynálezců, kteří přispějí k vynálezu televize, Philo Farnsworth (1906–1971) je první, kdo přijde s nápadem na […]
Věda a technika
Nevyzpytatelný uran: Napájí domácnosti a maže města z povrchu zemského
Počasí mu tehdy nepřeje, a tak pokus odloží do šuplíku. Když si na experiment vzpomene, vytáhne snímek a nestačí se divit. Místo lidí na fotografii na něj zírá černota. Slunce do zásuvky nesvítilo, a tak jediným viníkem musí být uran! V periodické tabulce prvků mu náleží písmeno U a vedle něj trůní číslovka 92, která […]
Věda a technika
Proč se na podzim barví listí? Stromy před zimou rozehrávají pestré divadlo
Ještě před pár týdny byly koruny stromů zelené. Pak se dny začnou krátit, noci prodlužovat a listy náhle vzplanou žlutou, oranžovou, červenou i vínovou. Není to jen půvabná podzimní podívaná. V každém listu právě probíhá důmyslná chemická úklidová akce, při které strom rozebírá své „sluneční elektrárny“, zachraňuje cenné živiny a připravuje se na zimu. Na […]
Věda a technika
Zvuk, neviditelný cestovatel, který umí sprintovat i šeptat
Zvuk je všude kolem nás, přesto ho nevidíme. Umí se odrážet, ohýbat, zrychlovat i zpomalovat, a zatímco vzduchem se žene rychlostí asi 343 metrů za sekundu, ve vodě je z něj hotový sprinter. Pojďme se podívat, co všechno tenhle neviditelný posel dokáže. Ve vodě má zvuk pořádný náskok. Zatímco vzduchem při pokojové teplotě putuje přibližně […]
reklama
casopis
věda a technika
Co kdyby Slunce nahradila černá díra? Nastala by vesmírná zima
Představte si, že někdo zmáčkne obří kosmické tlačítko a místo Slunce se uprostřed naší soustavy objeví černá díra, přesně stejně hmotná jako naše hvězda. První překvapení? Země by se nikam nezřítila. Žádné okamžité „šup a jsme uvnitř“, žádný kosmický vysavač. Planeta by dál poslušně obíhala po své dráze. Jenže pak by přišel problém, proti kterému […]
Vizionář kosmického věku Ciolkovskij: Co si myslel o mimozemšťanech?
Byl téměř hluchý a jeho životní styl občas připomínal poustevníka. Navíc byl jeho život ohraničený letopočty 1857–1935. Může se někdo takový zaníceně dívat ke hvězdám? Ano, Konstantin Eduardovič Ciolkovskij je považován za průkopníka kosmického věku. I jeho úvahy o existenci mimozemských civilizací předběhly svou dobu. Svůj život prožil v carském Rusku a později v Sovětském Svazu. To […]
Mozek bolest necítí. Kdo tedy způsobuje tu protivnou bolest hlavy?
Mozek nebolí. Hlava ano. Zní to jako hádanka, ale právě tady začíná fascinující příběh bolesti hlavy. Samotná mozková tkáň totiž nemá receptory bolesti, takzvané nociceptory. Když nás tedy rozbolí hlava, mozek si ve skutečnosti nestěžuje na vlastní bolest. Spíš dostává poplašnou zprávu z okolí a někdy je ten poplach pořádně hlasitý. Představte si mozek jako […]
Pozor, padá hvězda! Proč si máme něco přát?
Všichni víme, že hvězdy spadnout nemohou. Žhavé plynové koule obíhají po svých drahách kolem středu galaxie, a pokud je tedy nepohltí černá díra, žádné místo ani směr, kam by mohly padat, ani není! Proč nás tedy „padající hvězdy“ inspirují i matou už tisíce let? Když bohové pohlédnou z nebe na Zemi, pootevřou nebeskou klenbu. A […]
zajímavosti
Sešívačka aneb luxusní hračka, jejíž existence začala jedinou sponkou
Dnes zmáčkneme sešívačku a papíry poslušně drží pohromadě. Vypadá to jako banalita, bez které si kancelářský život sotva umíme představit. Jenže první předchůdci dnešní sešívačky mají k obyčejné plastové pomůcce z psacího stolu pořádně daleko. Nejstarší sešívačky jsou těžké, drahé, poněkud majestátní, a některé dokážou zatlouct do papíru jen jednu jedinou sponku. Pak je třeba […]
Útočiště na skále: Jak Garibaldiho slib zachránil San Marino
V červenci roku 1849 se odehrálo něco zdánlivě epizodního, co ale zanechalo trvalý otisk na mapě Evropy. Italský revolucionář Giuseppe Garibaldi stanul před branami republiky San Marino. Nebyl zde však v pozici dobyvatele, ale prosebníka. V patách mu byla papežská a rakouská vojska. Prosil o azyl. Byl mu poskytnutý a Garibaldi nezapomněl.   Útěk Garibaldiho […]
Tajemství otce Sherlocka Holmese: Pět věcí, které (možná) nevíte o Arthuru Conanovi Doyleovi
Jeho celé jméno zní Arthur Ignatius Conan Doyle a svět ho dnes zná hlavně díky jeho geniálním detektivním příběhům o Sherlocku Holmesovi. EpochaPlus.cz si posvítila na perličky, které nám ve škole obvykle neřeknou… Občas se ještě dozvíme, že byl slavný spisovatel původním povoláním lékař. Tyto znalosti ostatně občas zužitkuje i pro své psaní. Už se […]
Nesmrtelná sójová omáčka: Stačí přidat trochu plísně!
Usedají ke stolu a sliny se jim sbíhají, až ochutnají vychvalované čínské nudle. Obsluha se k nim bezděky přitočí a při té příležitosti přihraje na stůl drobnou láhev. Jeden z hostů se ušklíbne a odtuší, že to je ona pověstná omáčka, která se vyrábí z brouků. Jde kombinovat s nudlemi, rýží nebo sushi. Najdou se dokonce odvážlivci, kteří sójovou […]
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz