Když v roce 1618 uzavírá Jan Ámos Komenský svatební smlouvu, určuje si ze společného majetku 100 zlatých, dále všechny knihy a posvátné předměty. Jeho budoucí žena potom 400 zlatých (přibližně tolik stál měšťanský dům), všechny šaty a tři ložní soupravy. Ani jeden z nich manželstvím rozhodně netratí.

Bratrský kazatel Jan Amos Komenský (1592–1670) se poprvé žení 18. června 1618. Za svoji manželku si vybere Magdalenu Vizovskou (1596–1622).

„Nevěsta byla z předního rodu, ale ženich se jí původem rovnal,“ vysvětluje učitel a český bratr Rudolf Jordán Vonka (1877–1964). Ovšem po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 musí Komenský odejít z vlasti.

Nechává zde manželku i se dvouletým synem. Oba zemřou při morové epidemii.

Přežije i druhou choť

3. září 1624 se žení podruhé, tentokrát s Marií Dorotou Cyrillovou (1602–1648). Odejdou do polského Lešna a stráví spolu šťastně téměř čtvrt století. Marie ale onemocní a Jan Ámos ji také přežije.

Netrvá dlouho a 17. května 1649 mu opět znějí svatební zvony. Tentokrát s o téměř třicet let mladší Janou Gajusovou (*přesné datum neznáme, snad po roce 1615).

Nevěsta se třemi „P“

Jakým způsobem si Komenský vybíral své ženy? Sám na výběr manželky poskytuje návod ve svém spise Vševěda:

„Manželka budiž vybírána s třemi P. To jest pobožná, počestná, prozíravá, a je-li možno též pěkná a peněžitá…“ V případě první ženy Magdaleny rozhodně netratil a Marie Dorota také nepocházela z chudé rodiny. Na mizině rozhodně nebyla ani Jana Gajusová.

Hledá hlavně matku k dětem

V Janě, dceři svého blízkého spolupracovníka Jana Gajuse, ale Komenský hledá především dobrou matku pro své čtyři osiřelé děti. Poslední třetí žena, svého manžela, umírajícího roku 1671, přežije.

Po jeho smrti zřejmě pobývá v Berlíně, který se stal azylem evangelíků, ale další stopy po ní končí.