Petra není jen hezké dívčí jméno. Když archeolog slyší pojem Petra, okamžitě si vybaví skalní město nacházející se v Jordánsku.
Jedná se o téměř neuvěřitelné dílo, které před 2000 lety vytesali do růžového pískovce kočovní Nabatejci.
Obytné místnosti, hrobky, pokladnice, chrámy i lázně, to všechno se zde ve skalách ukrývá. Doslova architektonickým zázrakem je pokladnice Al Khazneh vytesaná do skály. Je dokonale zachovaná, chrání ji totiž okolní útesy.
Preciznost tehdejších stavitelů doslova bere dech. V dobách největšího rozkvětu v první polovině 1. století v Petře přebývalo až 30 000 lidí.
Postupný úpadek Petry nastal s příchodem Římanů. Město se vylidňovalo a poslední lidé z něj odešli během 6. století, kdy kraj postihlo zemětřesení. Petra upadla v zapomnění, o její existenci vědělo jen pár Beduínů. Až v 19. století ji Evropané objevili znovu.
Nedávno přišel španělský astronom Juan Belmonte s hypotézou, že urbanismus celého města je koncipován podle hvězd:
„Město je vynikající dílnou pro archeoastronomické i archeotopografické bádání.“ Badatel měřil hlavní památky ve městě, například zmíněnou pokladnici, klášter či královské hrobky, a při analýze údajů ke svému překvapení zjistil, že „posvátná“ astronomie a topografie měly zásadní význam pro orientaci hrobek i chrámů.
Jedna z nejznámějších staveb v Petře, takzvaný klášter, je orientována na západ Slunce v době zimního slunovratu, což je klíčový časový bod ročního cyklu. Klášter byl vytesán do skalnaté hory a zřejmě byl zasvěcen králi Obodasovi nebo bohu Dusharovi. Zimní slunovrat byl spojován i s narozením tohoto božstva.