Jedna z nejslavnějších předválečných evropských automobilek byla v Kopřivnici založena v roce 1850 jako malá rodinná firma na výrobu kočárů a bryček.
Přes několikrát změněné jméno i vlastníka je mezi veřejností slovo Tatra stále pojmem, i když na výrobu luxusních osobních automobilů společnost bohužel rezignovala. Připomeňme si šestici slavných a hlavně krásných vozidel…
Präsident
Sériová výroba od: 1898
Maximální rychlost: 22 km/hod.
Tzv. NW Präsident (Nesseldorfer Wagenbau) byl první sériově vyráběný vůz na území Česka. Jeho duchovním otcem byl automobilový vynálezce Leopold Sviták.
V porovnání s Benzovým vozem Instructor, u nějž se inspiroval, vynikal nejen originální, ale i luxusní konstrukcí, jež v mnohém ještě připomínala kočár. Krátce po dokončení uskutečnil první vyrobený vůz propagační cestu z Kopřivnice do Vídně.
Trasu 328 km ujel za 24,5 hod., vlastní jízda pak trvala 14,5 hod., což představuje průměrnou rychlost 22,62 km/hod. Originál je k vidění v pražském Národním technickém muzeu.
Tatra 11
Sériová výroba od: 1923
Maximální rychlost: 70 km/hod.
Slavný konstruktér Hans Ledwinka zde prvně použil základy tzv. tatrovácké koncepce, speciálního automobilového rámu s nezávislým zavěšením kol. Základem rámu je nosná roura s uvnitř uloženou hnací hřídelí, na kterou se připojují nápravové rozvodné skříně.
Celek tak slouží jako samonosná konstrukce podvozku. Pokroková konstrukce vynikala nejen pevností, ale i nízkou hmotností – vůz vážil jen 680 kg. Tatra 11 se vyráběla v různých provedeních s otevřenou i uzavřenou kabinou.
Speciálně upravené vozy řízené továrním jezdcem Aloisem Veřmiřovským se úspěšně účastnily i automobilových závodů.
Tatra 87
Sériová výroba od: 1937
Maximální rychlost: 160 km/hod.
Luxusní tatru proslavila především dvojice cestovatelů Hanzelka–Zikmund, kteří s tímto vzduchem chlazeným stříbrně natřeným automobilem projeli Afriku a Jižní Ameriku. Díky schopnosti dosáhnout až 160 km/hod., patřil tento vůz k nejrychlejším na světě.
V hodnocení The New York Times se Tatra 87 stala v roce 2010 sběratelským vozem roku.
Během 13 let bylo vyrobeno 3023 vozů, z nichž mnohé byly exportovány.
K jejich majitelům patřili například letecký konstruktér Ernst Heinkel, Eliška Junková, česká automobilová závodnice, spisovatel John Steinbeck, generál Erwin Rommel, Vítězslav Nezval, básník, a řada dalších osobností.
Tatraplan
Sériová výroba od: 1947
Maximální rychlost: 130 km/hod.
Vývoj Tatraplanu byl zahájen již na konci druhé světové války a měl být pokračovatelem úspěšné Tatry 87. Vinou nekompetentních komunistických plánovačů byla v roce 1951 výroba převedena do Mladé Boleslavi a zde vyráběné vozy již kvalitou neodpovídaly těm původním kopřivnickým.
Původní značení vozu bylo Tatra 107, pozdější název vycházel z nové poválečné koncepce číslování. Název Tatraplan byl vytvořen na základě aerodynamické podobnosti vozu s letadlem. Později komunisté jméno v souvislosti s dvouletým plánem změnili na Tatraplán.
Tatra 603
Sériová výroba od: 1955
Maximální rychlost: 160 km/hod.
Populární šestsettrojka byla posledním tatrováckým vozem s proudnicovou karosérií. Vznikla jako výsledek poptávky po reprezentativním vozidle pro potřeby vlády, ministerstev a komunistické strany.
První velký mezinárodní úspěch slavila Tatra 603 na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.
Celkem bylo vyrobeno 20 422 vozů, z nichž jen minimum bylo exportováno do zemí bývalého východního bloku, jedna byla vyrobena s klimatizací speciálně pro kubánského vládce Fidela Castra.
Využívaly je však takřka všechny československé zastupitelské úřady v zahraničí.
Tatra 613
Sériová výroba od: 1974
Maximální rychlost: 190 km/hod.
Nástupce Tatry 603 byl určen především pro nejvyšší státní a stranické funkcionáře a nebyl volně prodejný. Vyráběl se v malých sériích s velkým podílem ruční práce, proto byla jeho výroba nákladná.
Na designu karosérie se podílela italská firma Corrozzeria Vignale. První vozy byly karosovány přímo v Itálii.
Většinově vyráběným typem byla karosérie sedan, ale existovala i speciální provedení určená pro záchranáře a hasiče, sanitky, montážní a policejní vozy, V neposlední řadě byly postaveny i speciální přehlídkové vozy, tzv. landaulety, tedy vozy se stahovací střechou nad zadními sedadly.
