Možná si říkáte, že horory jsou jen takové děsivé smyšlenky. Našli jsme však desítky těch, které se honosní přívlastkem „natočeno podle skutečné události.“
„Oh ne, už ne!“ křičí do kamery Barbara Hersheyová (*1948). Režisér Sidney J. Furie (*1933) má doslova husí kůži z toho, jak herečka dokonale naplňuje jeho představu ženy, kterou surově napadne a znásilní neviditelná bytost.
Stejně děsivý jako útok samotný je nedůvěra, s níž se žena setkává u přítele i lékařů. Pomoc jí nabídnou až dva parapsychologové, kteří se pokusí neviditelnou bytost polapit.
Zbláznila se nebo ji znásilnil démon?
Události, které jsou předlohou filmu, se odehrály v Los Angeles v roce 1970 a podle mnohých patří k nejpozoruhodnějším v dějinách parapsychologie.
Prožívá je svobodná matka Doris Bitherová (1939-2006) od chvíle, kdy se nastěhuje se svými čtyřmi dětmi do zchátralého domu na 11547 Braddock Drive.
Ještě ani nevybalí a na dveře klepe stará Mexičanka. „Měla byste vodsaď vypadnout paní. Jako malá jsem tu bydlela a tohle nejni dobrý místo. Je zlý.“ Má pravdu. Už brzy je Doris bita a sexuálně napadána jakosi neviditelnou bytostí. Někdy i před zraky dětí. Nikdo jí však nevěří.
Ono uvěřit znásilnění duchem je obtížné a dr. Barry Taff a jeho kolega Kerry Gaynor ji začnou brát vážně, až když vidí modřiny a stopy po kousancích na vnitřních stranách stehen.
Doris a její Poltergeist
Tři měsíce se v jejím domě pokouší přijít záhadě na kloub. „Pokaždé když jsme vstoupili do domu, cítili jsme podivný tlak v uších,“ vzpomíná Gaynor.
Současně s pozorováním zjišťuje Taff detaily jejího, jak se ukazuje značně traumatického života, o kterém sama mlčí. „Nechtěla nám říci dokonce ani svůj věk,“ vzpomíná Taff.
Vyrostla v rodině alkoholiků, prožila řadu neúspěšných vztahů, každé z jejich čtyř dětí má jiného otce a vztahy v rodině rozhodně nejsou idylické. Na základě poznatků přichází Taff s teorií, že u Doris jde o projevy tzv. poltergeista, které podvědomě obrací proti sobě v důsledku dávných traumat.
A skutečnost?
Když odsuneme stranou fantastické historky a ponecháme jen fakta, co dostaneme? Žádný další obyvatel domu neměl nikdy s neviditelnými útočníky potíže.
Přestože bylo v domě několik fotografů a badatelé všude rozmístili vysokorychlostní kamery, za celé tři měsíce nezachytily žádnou paranormální aktivitu.
Jediným úlovkem je nekvalitní fotografie, kde je nad Doris vidět nejasná šmouha. Navíc z pozdějších šetření vyplynulo, že k podivným událostem dochází vždy, když je Doris pod vlivem alkoholu a ztrácí nad sebou kontrolu. Závěr si můžete udělat sami.