Nad tím, že přepadení Československa v roce 1968, byl zločinný akt odporující mezinárodnímu právu, se shodne celý civilizovaný svět. Ale v poslední době se v tomto ohledu objevují výjimky.
Okupaci kromě skalních komunistů začínají omlouvat i instituce úzce napojené na současného ruského prezidenta Vladimira Putina. Ten přitom sám uznal morální odpovědnost Ruska za tuto ostudnou akci.
Například státní ruská televize, která je ovládána přímo Kremlem, invazi z roku 1968 ve svém dokumentárním filmu popsala jako zásah proti připravovanému převratu, prevenci proti invazi NATO a „vážnou zkoušku sjednocených ozbrojených sil Varšavské smlouvy“.
Dokumentární film ruské státní televize vyšel ze sovětského propagandistického snímku nazvaného Československo, rok zkoušek z roku 1969. Ten naznačoval, že v pražských ulicích umírali osvoboditelé z roku 1945. Odpovědnost za vpád vojsk domnělých spojenců ČSSR dává nový dokument Klubu 231, ve kterém byly sdruženy oběti komunistické zvůle padesátých let.
Bývalý ruský komunistický poslanec a také účastník invaze Jurij Sinělščikov jej však v dokumentu přiblížil jako sdružení odsouzených esesáků, fašistů a kolaborantů.
Sinělščikov v dokumentu také popisoval údajné boje na Václavském náměstí: „Stříleli po nás shora z kulometů,“ Pravdou je, že se na Václavském náměstí střílelo, ovšem pouze ze sovětských hlavní.
Cílem byli civilisté i budova Národní muzea, kterou si okupanti spletli s budovou ÚV KSČ, a na které jsou stopy po střelách patrné dodnes.
Podle posledního náčelníka štábu sil Varšavské smlouvy Vladimira Lobova šlo v srpnu 1968 o preventivní zásah československých spojenců na obranu před invazí NATO. „NATO se chystalo vtrhnout do Československa, do Prahy.
Byly tam už připravené jednotky,“ řekl Lobov v ruském dokumentu. Sám v Československu působil jako kapitán v tankové jednotce, tvrdí, že jeho tankisté obsadili pražské mosty, ministerstvo vnitra, generální štáb a další klíčové pozice.
V této souvislosti není bez zajímavosti, že tři komunističtí poslanci ruského parlamentu vloni navrhli zákon, podle kterého by účastníci srpnové intervence měli získat status válečných veteránů.
Návrh zákona hovořil o tom, že příslušníci Sovětských vojsk se v Československu účastnili bojů proti bývalým nacistům, esesákům a reakčním církvím.
Vláda Ruské federace k tomuto zákonu zaujala odmítavé stanovisko s odůvodněním, že „účastníci invaze do Československa se neúčastnili bojů, a proto nemohou být uznáni za válečné veterány.“