„Ovládejte se, madame,“ musí burgundský vévoda Filip Sličný zvýšit hlas na svoji choť Janu během cesty do Španělska v roce 1500. Ta již prokoukla svého chotě. Ač ho velmi miluje, tuší, že v jeho srdci není zdaleka jediná, a strašně tím trpí.
Předvádí jednu žárlivou scénu za druhou. Zároveň se u ní začíná zřejmě projevovat dědičná psychická choroba.
Jana (1479–1555), dcera španělských katolických veličenstev Isabely (1451–1504) a Ferdinanda (1452–1516), se v roce 1500 stává dědičkou kastilské koruny poté, co všichni v nástupnické linii před ní zemřeli.
Všem je ale jasné, že pokud labilní Jana korunu získá, moc bude ve svých rukou držet Filip.
„Mladý muž postrádal důslednost a vážnost, když bylo zapotřebí soustředit se na řešení obtížných problémů,“ uvádí současná německá historička Sigrid-Maria Grössingová. To přidělává kastilským kortesům starosti.
Bez žoldnéřů se neobejde
Na skutečné lámání chleba ale dochází až o čtyři roky později.
26. listopadu 1504 umírá Janina matka a kastilská královna Isabela I. „Budu vám dobrým králem,“ snaží se ještě vnutit kastilským kortesům svoji vlastní osobu dosavadní spoluvládce a manžel zemřelé, Ferdinand Aragonský.
V Kastilii má ale prachbídnou pověst, a tak zdejší stavovští zástupci nakonec nabídnou korunu přece jen Filipovi Sličnému. 28. dubna 1506 přistává jeho loď v La Coruně na severozápadě Pyrenejského poloostrova.
Už jeho doprovod, složený z německých žoldnéřů, nasvědčuje tomu, že nepřijíždí na přátelskou návštěvu. O pár dní později se již názorově střetává se svým tchánem Ferdinandem.
Úplatky získává body
„Záměrně vězníte moji dceru,“ obviňuje Ferdinand Filipa. Není daleko od pravdy. Chování kastilské královny Jany je čím dál neúnosnější. Pro Filipa se manželství s ní stává obrovským břemenem.
„Filip už se nenamáhal vyhovovat jejím rozmarům, choval se k ní jako k duševně nemocné osobě,“ líčí Grössingová. Se svým tchánem následně nový kastilský král uzavírá několik mírových smluv, které jsou však příliš vágní.
„Všichni byli nejdříve přesvědčeni, že Filip má horší karty v ruce,“ podotýká k rivalitě mezi Ferdinandem Aragonským a burgundským vévodou Grössingová.
Filip ale brzy prokoukne nejmocnější muže Kastilie a nešetří úplatky, tituly a prebendami, aby si zajistil jejich přízeň. Ferdinand se myšlenek na kastilskou korunu přesto nevzdává.
Na oko se sice tváří jako Filipův nejvěrnější přítel, ale za jeho zády proti němu intrikuje.
Varování podcenil
Atmosféra na Pyrenejském poloostrově povážlivě houstne. Už už to vypadá, že by mohlo dojít k občanské válce mezi mazaným zetěm a ještě vychytralejším tchánem o kastilskou korunu, když vtom Filip umírá. Je mu 28 let a doposud se těšil pevnému zdraví.
„Už mezi jeho současníky neutuchaly fámy, že sličného krále dal otrávit jeho tchán,“ dodává německá historička. Před hrozícím nebezpečím měly Filipa ostatně varovat dopisy, které obdržel asi tři měsíce před svou smrtí.
S lehkovážností sobě vlastní jim však nevěnoval pozornost. Není ovšem vyloučeno, že kastilského krále a burgundského vévodu skolila nějaká smrtící nemoc. Tehdy jich Pyrenejským poloostrovem obcházelo požehnaně…