„Jedna z mých chyb byla kvapné mluvení, koktání, jehož příčinu hledával jsem v ústrojí chybném od přírody,“ svěřuje se Josef Jungmann papíru. Přičítá to školní výchově a užije si kvůli tomu nejednu nepříjemnou poznámku.

Své šesté dítě si Kateřina Jungmannová už při křtu představuje jako kněze. Josef Jungmann (1773 – 1847) nikdy nezapomene na krásný zážitek z prvního přijímání:

„Já přijav svatou hostii se cítil čista, svata, blažena a žádal sobě, abych tu chvíli byl vzat do nebe.“

Brzy ale začíná o náboženských pravdách pochybovat, i když má kvůli tomu výčitky. Nechává si je ale sám pro sebe a místo kněžského semináře si raději vybere studium práv. Jeho matka se s tím těžko smiřuje, tíží ji „nemilý cit, jako z přerušeného slibu.“

Ostýchavý mladík

Josef je člověk „s očima šikmýma od středu dolů, úzkým, jako sraženým čelem, tváří chabou, nesoustředěnou, nezajímavou“. Introvertní a bázlivý Jungmann přiznává, že jako dítě koktal.

Užije si kvůli tomu ostudu při hostině u svého strýce, kdy mu jedna žena jízlivě říká:

„Já vždycky slýchala, že jen v Otročinovsi (vesnice odkud pochází – pozn. red.) koktají, ale nalézám to i v Hudlicích (vesnice odkud pochází Jungmann – pozn. red.).“ Čeština mu dělá problémy: „Vždy mi devět německých výrazů tane na mysli než jeden český.“

Tichý šachista

Přezdívají mu „tichý génius“. Je zahloubaný do své vědy a nerad veřejně vystupuje.

Říká o sobě, že se „stal drobet tuhým, neobratným ve společnosti a nevčasně opravdovým a takřka pedantským.“ Přece jenom se ale dostane do jazykového sporu s vedoucím katedry českého jazyka na pražské univerzitě Janem Nejedlým, který ho označí jako politicky podezřelou osobu.

„Jestli vláda uvěří takovým pošetilým klevetám, jest po mně veta“, zoufá si Josef.

Politicky podezřelá osoba

Policejnímu vyšetřování se ale nevyhne, protože každý český vlastenec je vládě podezřelý. Nasadí na něho tři špehy. Volno si krátí hrou v šachy.

V roce 1806 vychází v časopise Hlasatel jeho článek o šachu, ve kterém zdůrazňuje, že jde ušlechtilou hru, která slouží „k vybroušení rozumu a zostření vtipu přenáramně prospívá.“