Kolikrát už propadal Ján Kollár zoufalství. Nakonec se ale vždy rozhodne vydržet. Vyplatí se mu to. Nakonec se své milované ženy dočká navzdory všem nepříznivým okolnostem.  Neodradí ho, ani když mu tchyně tvrdí, že její dcera zemřela…

Slovák Ján Kollár (1793 – 1852) studuje na kněze na univerzitě v německé Jeně, kde se úplně zblázní do dcery protestantského pastora Frederiky Wilhelminy Schmidtové. Chce, aby ho Frederika následovala a odešla s ním z Jeny.

Frederika ale nechce: „Kdybych mohla Vás tak milovati, jako Vy mne, mohla bych všechno opustiti a s Vámi jíti.“ V roce 1819 jí Ján píše: „Znáte dobře mou vlast. Není sice rájem, ale není ani pouští. Vzdělanost září tu teprve v ranní kráse. Nelze najíti u nás vždy hlavy, avšak srdce a lidi vždy.“

Frederika odmítá: „Buďme jen přátelé, i ve vzdálenosti jsou si srdce naše blízko, tam kde není rozloučení, tam se zajisté uvidíme opět.“ Jenže Ján ji chce mít hned:

„Zajisté vysoká myšlenka, hodna krásné duše, z níž vytryskla, a duch můj chápe ji v celé velikosti, avšak já cítím též život!“ V červnu v roce 1820 ji prosí o její malý portrét a do dopisu vkládá dukát. Frederika je tvrdá a dukát mu vrací.

Drezínou za milou

Aby mohl rychle překonat vzdálenost ke své lásce, kupuje si dokonce drezínu se dvěma dřevěnými koly, která se uvádí do pohybu odrazem nohou od země: „Ona nejen lásce krátí dráhu, než jak tělo učí držeti, tak i ducha vždycky rovnováhu.“

Němka jako poleno

V básni Slávy dcera udělá z Frederiky, Němky jako poleno, dceru Slovanstva! Jeho ideál slovanské ženské krásy se česky nikdy nenaučí. Není to ani žádná velká krasavice, spíš jenom průměrné děvče s prý tupým husím pohledem.

Její matka nechce o chudém nápadníkovi ani slyšet. Navíc láska Jána a Frederiky je jenom platonická, sex smí být až po svatbě! Když Kollár odjede na evangelickou faru do Pešti, matka Schmidtová si oddychne.

Jejich korespondence na dlouho končí, Frederika Jánovi napíše až za dlouhé čtyři roky.

Zapře svoji dceru

V roce 1829 zve Jána do Jeny. Pozvání způsobí neklid v jeho duši: „Povězte pro Boha, jak bychom my dva patřili si do očí? Myslím, že bych takové scény snad ani nevydržel.“ Následuje další přestávka v dopisování.

Potrvá ještě několik let, než se oba znovu uvidí. Jeho přítel Palacký píše v září 1835 své ženě Terezii: „Kollár cestuje ke své nevěstě. Její matka bránila jejich vztahu a před osmi lety mu napsala, že její dcera zemřela.

Nyní se však před nedlouhou dobou dozvěděl, že matka je mrtvá a dcera ještě naživu. Zjistil, že mu zůstala věrná, a nyní se vypravil na dalekou cestu, aby si ji odvezl domů. Jemu je 41 let, jí 38 let a jejich vztah začal před 18 lety. Tomu říkám věrnost!“ V září 1835 si Ján bere Frederiku ve Výmaru za ženu.