„Provedu vás ústím Temže,“ slibuje Holanďanům jeden zběhlý anglický kapitán. 4. června 1667 se na moře pouští 80 lodí patřících nizozemským provinciím. Zdolat ústí Temže a vplout do řeky Medway pro ně není větší problém.

Obrana je minimální, Angličané vůbec nepočítali s tím, že by Holanďané byli něčeho takového schopni. Ti jim na oplátku zničí královskou loděnici v Chathamu a zajmou vlajkovou loď Royal Charles.

Větší potupu anglické královské námořnictvo ve svých dějinách nezažilo. Udatný kousek nizozemského admirála Michiela de Ruytera (1607–1676) předznamenává konec druhé anglicko-holandské války (1665–1667).

Krátce po „nájezdu na Medway“, jak je tato historická událost známá, oba rivalové podepisují mírovou smlouvou v nizozemské Bredě. Mimo jiné se v ní jedná o zámořských koloniích obou zemí.

A zde se vítězní Nizozemci dopouštějí osudové chyby – nepovedeného kšeftu s půdou, který přispěje k rozšíření anglických držav v Severní Americe a jenž je jednou bude pořádně mrzet…

Koupě za babku

„Dám vám 60 guldenů,“ cinká měšcem se zlaťáky nizozemský obchodník Peter Minuit (1580–1638) před severoamerickými domorodci.

Za částku odpovídající dnešním 670 dolarům (něco málo přes 13 000 korun) od nich odkupuje pozemky pro stavbu holandské pevnosti Nový Amsterdam na ostrově Manhattan v ústí řeky Hudson do Atlantického oceánu.

Tento kousek půdy je sice poměrně úrodný, ale Nizozemcům nijak zvlášť k srdci nepřirůstá.

Do hry se dostává až s rokem 1664, kdy ho obsazují Angličané v čele s královým bratrem – Jakubem (1633–1701), vévodou z Yorku, toho času prvním lordem admirality.

Zlatý důl v Indonésii

Znovu se název původně nizozemské kolonie Nový Amsterdam začíná skloňovat v Bredě. Na základě zdejší mírové smlouvy si ji smějí Angličané ponechat (rychle ji po královu bratrovi také přejmenují na Nový York – New York). Co však dostanou Nizozemci jako náhradu?

„Chci monopol na muškátový oříšek,“ je přesvědčen jejich zástupce na jednání Johan de Witt (1625–1672).

A stromům muškátovníku pravého, z něhož se muškátový oříšek získává, se tenkrát nejvíce daří na ostrově Pulau Run v souostroví Moluky v Indonésii. Tři kilometry dlouhý a jeden kilometr široký ostrůvek představuje pro Holanďany zlatý důl.

Muškátový oříšek se v Evropě tehdy používá jako halucinogen, afrodisiakum i údajně zázračný lék na mor (Londýn čelí epidemii smrtící nemoci v letech 1665–1666). Kdo prodává muškátový oříšek, stane se rychle boháčem. Zisk se pohybuje až kolem 6000 procent!

Hořkost vítězství

Stvrzeno, podepsáno. Nizozemci se v roce 1667 cítí v Bredě jako vítězové i kvůli zisku ostrůvku Pulau Run. Zájem o muškátový poklad však postupem let začíná opadat.

Navíc snadné pěstování muškátovníku pravého umožňuje jeho vysazení i v jiných oblastech, kde mají Britové své kolonie. Sláva Pulau Run zaniká v propadlišti dějin a Nizozemci si mohou zoufalstvím rvát vlasy.

S velkým sebezapřením totiž musejí sledovat rozkvět své původní kolonie Nový Amsterdam, teď už ovšem v rukou Angličanů. New York vyrůstá v jedno z největších měst světa.

Když je holandská Východoindická společnost, zodpovědná za zámořský obchod nizozemských provincií, v roce 1800 rozpuštěna, její dluhy se počítají na miliony guldenů. I kvůli nevýhodnému kšeftu, který se uskutečnil o 133 let dříve…