Když se Afričan, který za vodou putuje i několik kilometrů, dozví, že Evropané si kupují vodu balenou, zaťuká si na čelo. Na starém kontinentě totiž přežívá představa, že balená voda je zdravější a neobsahuje škodliviny, které údajně tečou z kohoutku.

A výrobci vod neprodyšně zabalených v PET lahvích tento názor s chutí podporují.

Televizní reklamy v tomto ohledu udělaly své. Přitom, běžná voda z kohoutku je mnohem levnější než voda v PET lahvi. Vždyť 1000 litrů vody z kohoutku stojí stejně jako 8 litrů vody v plastu!

Ta často přitom při distribuci cestuje stovky kilometrů, ve skladištích stojí na Slunci či v mrazu po dlouhý čas. Zatímco do kohoutku jde maximálně 2 dny.

Výroba balené vody přitom životní prostředí příliš nešetří. Každoročně se na světě nezrecykluje více než 340 000 000 000 lahví a plechovek.

Výroba a distribuce balené vody – od těžby a zpracování ropy, její dopravu až po recyklaci, spalování či skládkování PET lahví – má celou řadu negativních environmentálních dopadů.

„Stovky miliard nápojových PET lahví po světě končí ve spalovnách, na skládkách, v příkopech, v přírodě či dokonce doma v kamnech,“ popisuje odborník na ekologickou politiku Daniel Vondrouš.

Co se týče kvality, voda z kohoutku je v rozvinutých zemích vysoce regulována a monitorována, aby byla zdravotně zcela nezávadná. V České republice je voda v síti kontrolována mnohem častěji, než potraviny v obchodech.

V mezinárodním srovnání spolehlivosti má naše pitná voda pět kapek, což je nejvyšší možná hodnota. Samozřejmě, i zde lze nalézt úskalí. Ve starých domech mohou vodovodní trubky obsahovat třeba olovo, ale i tento problém se postupně odstraňuje.

Veškeré reklamní výkřiky o pramenité vodě z hlubokých vrtů zabalené v PET lahvi jsou obvykle jen triky a nesmysly. Výrobna balených vod je zpravidla napojena na obyčejný vodovod. Pokud spotřebitel touží po sycené vodě, může si ji připravit za pomoci sifonu. Nebo díky biolahvím, které se rozkládají mnohem rychleji než klasické PETky.

Úroveň recyklace PET lahví se přitom pohybuje v různých úrovních. Zatímco v EU je recyklována přibližně polovina (48,4 %), v USA to je necelá čtvrtina (23,1 %).

Celosvětové „recyklační číslo“ PET lahví spolu s plechovkami pak lehce překračuje čtvrtinu (26 %) vyrobených obalů.