Poslední sezona, kterou má anglický egyptolog Howard Carter vyměřenou pro práci v Údolí králů, začíná. A on se stále žene za představou, že objeví hrobku faraona Tutanchamona.

První důkaz o existenci tohoto krále v moderní době přitom pochází z hrobky KV54, v níž Američan Theodor Davis (1837–1915) nalezl pohárek s královým jménem a zbytky po balzamování.

„Někde tady musí být,“ je přesvědčen Howard Carter (1874–1939) o dosud skrytém pokladu v Údolí králů a svým nadšením nakazí i štědrého sponzora lorda Carnarvona (1866–1923).

Zatímco ostatní archeologové si poklepávají na čelo, oni věří, že Tutanchamonova hrobka zůstala po tisíciletí nedotčená, protože se doposud nikde neobjevila královská mumie…

Zloději byli rychlejší

„Konečně se v Údolí králů podařil úžasný objev; skvělá hrobka s neporušenými pečetěmi; znovu zakryta do vašeho příjezdu; blahopřeji,“ letí 4. listopadu 1922 do Anglie, kde tou dobou lord Carnarvon pobývá, Carterův telegram.

Jediný schod, vytesaný do skály pod vstupem do hrobky Ramesse VI. (KV9), změní dějiny archeologie.

Carter odhaluje další schody, které ho dovedou ke dveřím s šesti pečetěmi, z nichž pět nese Tutanchamonovo jméno (vládl přibližně v letech 1332–1323 př. n. l.). Po příjezdu Carnarvona se pouštějí dál. Vstupní chodbu vyplňuje suť.

Úlomky z pohřební výbavy navíc naznačují, že hrobku již ve starověku navštívili zloději. Carter začíná propadat depresi.

Vládne tu nepořádek

Na konci měsíce je chodba konečně vyprázdněna a on může prorazit malý otvor do dalších zapečetěných dveří. „Zprvu jsem nic neviděl… když moje oči přivykly světlu, začaly se detaily uvnitř místnosti postupně vynořovat:

podivná zvířata, sochy, zlato – všude se třpytilo zlato,“ vzpomíná na osudový moment Carter. Na relativně malé ploše, kterou hrobka zaujímá, se nachází nevyčíslitelné bohatství.

Spousta věcí tu leží zcela bez ladu a skladu, ale ten největší poklad čeká na své objevitele v pohřební komoře. Čtyři silně zlacené skříně, které do sebe zapadají na chlup přesně, skrývají sarkofág a v něm tři rakve s mumií panovníka a jeho posmrtnou maskou. Nejvnitřnější rakev je z ryzího zlata.

Náhradní řešení

Na to, jak je pohřeb panovníka bohatý, je jeho „poslední příbytek“ svými rozměry oproti ostatním královským hrobkám zanedbatelný.

Odborníci proto soudí, že původně byla hrobka, nesoucí napříště označení KV62, určena nějakému dvornímu hodnostáři a Tutanchamon si budoval lepší někde jinde, zřejmě v západní části Údolí králů.

Hrobka však v době jeho předčasné smrti nebyla ještě hotová, a tak staří Egypťané vzali to, co bylo po ruce…