Zvonivý smích, hlasitý hovor a hudba se 5. září 1921 ozývají z pokoje číslo 1220 hotelu St. Francis v San Franciscu. Celá Amerika slaví svátek Labor Day a s ní i v té době známý komik Roscoe „Fatty“ Arbuckle s přáteli…

Třebaže Americe tehdy vládne prohibice, nelegální alkohol na party, které se účastní hollywoodští prominenti, teče proudem. Vypráví se zábavné historky, vtipy, občas dojde i na nějaký flirt.

Kolem třetí hodiny odpoledne Roscoe Arbuckle (1887–1933), který bývá po Chaplinovi (1889–1977) označován za druhého nejtalentovanějšího komika v éře němého filmu, nabízí své známé, že ji odveze domů.

Jde do svého pokoje číslo 1219, aby se převlékl. V koupelně však nachází mladou herečku Virginii Rappeovou (1891–1921).

Lékař viní alkohol

Podle výpovědi, kterou později Arbuckle přednese před soudem, Rappeová byla napůl v mdlobách a opakovaně zvracela. Přemístí ji do postele. „Vodu,“ zasténá žena. Když se herec vrací z koupelny se sklenicí vody, nachází Rappeovou na zemi.

Opět ji ukládá do postele, ale to už do pokoje vchází Bambina Maude Delmontová, která Rappeovou na party doprovázela. Jak se sbíhají další zvědaví účastníci akce, Virginie přichází k sobě. Propadá záchvatu hysterie a začíná ze sebe rvát šaty.

Kohosi napadne dát ji do vany s ledovou vodou. Přivolaný hotelový lékař pak ženu prohlédne. „Je jen hodně opilá,“ konstatuje a píchne jí morfium, aby se zklidnila. O čtyři dny později však Virginia Rappeová umírá. Příčinou její smrti je prasklý močový měchýř a následný zánět pobřišnice.

Z minuty na minutu zvrhlíkem

„Zavraždil ji Arbuckle. Brutálně ji znásilnil,“ přichází vzápětí se svou verzí Delmontová. To je pro bulvární noviny senzace.

„To prodává víc než jakákoli událost od potopení Lusitanie (zaoceánský parník potopený v roce 1915 – pozn. red.),“ mne si spokojeně ruce vydavatel William Randolph Hearst (1863–1951).

Podle některých obézní Arbuckle protrhl Rappeové močový měchýř vahou svého těla, když se na ni sápal. Ti, kteří herce znají, se nestačí divit. Ve skutečnosti je to muž, jenž je ve vztahu k ženám velmi stydlivý. Zaskočený vývojem událostí je i on sám: „Nerozumím tomu, v jedné minutě mě všichni milují, v druhé nenávidí.“

„Oběť“ nebyla světice

Případu se chápe sebevědomý prokurátor Matthew Brady. Nejprve viní herce z vraždy a žádá pro něj trest smrti, později je případ překlasifikován na zabití. Svoji hlavní svědkyni Delmontovou však před tribunál nikdy nepředvede.

Ukáže se totiž, že žena má bohaté zkušenosti s policií. Mimo jiné byla dříve obviněna z vydírání a podle všeho jí jde v případě Arbucklea o totéž.

Obhajobě se podaří vyvrátit všechny důkazy proti herci a zároveň prokázat, že svědci, kteří vypovídali v jeho neprospěch, jednali na nátlak žalobce. Tribunál vynáší osvobozující rozsudek. Navíc porota připojuje omluvu:

„Cítíme velkou nespravedlnost, která se mu stala. Není nejmenší důkaz, že by byl spojen se spácháním trestného činu.“ Arbucklea nicméně soud poznamená po zbytek života. Během procesu rovněž vyplula na povrch skandální fakta o Virginii Rappeové.

Ať už jde o její sklony k alkoholismu, promiskuitě i časté potraty, které podstoupila. Jeden takový zákrok přitom mohl být na vině její smrti v pouhých 30 letech…