Horkým dnem se plouží unavený stařík. Těší se, až se schová do stínu. Najednou uvidí na prašné cestě před sebou ležet mrtvou kočku. Začne se rozrušeně rozhlížet kolem sebe. Kdyby ji s ním někdo viděl, bylo by s ním vážně zle! Ve starém Egyptě si totiž koček váží pomalu více, než lidí.
Kočičí dějiny jsou skoro tak pohnuté, jako lidské. Rozhodně si během své historie zažili tito pružní tvorové spoustu zvratů. Ve starověku požívají velké úcty, ve středověku je upalují. Pomáhají během válek a jsou cvičeny pro roli špionů.
Mnozí kocouři dávají dokonce průchod svým politickým ambicím a míří až do Bílého domu! I když většina starověkých civilizací chovala ke kočkám úctu, málokde byl kočičí kult tak silný, jako ve starém Egyptě.
V té době mají podobu kočky i někteří bohové, například bohyně Bastet. Uhynulé kočky Egypťané balzamují a ukládají do hrobů, často společně s majiteli. Známé je obrovské kočičí pohřebiště ve městě Bubastis. Za zabití kočky v té době padají tresty smrti.
Pokud někdo najde na veřejnosti kočičí zdechlinu, má docela smůlu. Těžko vysvětluje, že s její smrtí nemá nic společného a tak je v jeho vlastním zájmu projevit lítost. Jestliže zemře kočka, její majitelé truchlí a dávají různými způsoby najevo smutek.
Středověk není pro kočky příliš růžovým obdobím. Určitě ne v Evropě. Například papež Řehoř IX. († 1241) prohlásí černé kočky za posedlé ďáblem. Pokud nevíte, jak se pozná čarodějnice, pak podle toho, že má kočku.
Byl o tom aspoň přesvědčen papež Inocenc VIII. (1432-1492) a proto přikazuje, aby s čarodějnicí byla upálena také její čtyřnohá přisluhovačka. Inu, jistota je jistota.
Paradoxem je, že francouzský kardinál Armand-Jean du Plessis de Richelieu (1585–1642) pro své hejno přibližně čtrnácti koček uvolní ve svém paláci jednu komnatu a nechává je krmit vybranými delikatesami.
V té době už perzekuce sametových stvoření polevuje a končí tak dlouhé období různých zvrhlých kratochvílí, jako je upalování koček před svatostánky anebo jejich shazování ze zvonic, případně přibíjení na kostelní vrata.
V 1. světové válce je nasazeno přes půl milionu koček. Jejich hlavním úkolem je chránit zásoby jídla před hlodavci a pomáhat s nimi i v zákopech. Slouží rovněž k detekci bojového plynu.
Zajímavé využití vymyslí pro kočky americká tajná služba CIA. Pod názvem operace „Acoustic Kitty“ je první pokusné kočce počátkem šedesátých let minulého století implantováno do ucha zařízení, který má přenášet konverzaci mezi dvěma muži v parku u sovětské ambasády ve Washingtonu.
Bezprostředně po vypuštění kočku srazí vůz taxi. Po více než půl století je její smrt ze strany CIA zpochybněna, nicméně následné podobné pokusy také selhaly a projekt byl proto se ztrátou zrušen v roce 1967.
Občas můžeme slyšet, že celá politika je jednoduše pro kočku. V některých městech to vzali doslova a zvolili si za starostu čtyřnohého tvora.
Například v aljašském městě Talkeetna mají od roku 1997 na postu čestného starosty rezavého kocoura jménem Stubbs. Do funkce se dostal ještě jako malé kotě.
V roce 2015 kandiduje na uvolněné místo po odvolaném starostovi sibiřského města Barnaul šest politiků. Všechny porazí v internetovém hlasování kocour Barsik, který získá přes 90% hlasů.
O kocoura na radnici stáli i v mexickém městě Jalapa v roce 2013. Kocour Morris slíbil „vyčistit město od krys“. Vskutku úderný volební slogan! Politickou kariéru rozjíždí v roce 2013 kanadský kocour Earl Grey.
Nejprve se pokouší stát politickým lídrem kanadské provincie Nové Skotsko, v roce 2015 už má ambice být kanadským premiérem. Kocour Hank se uchází v roce 2012 o post v americkém Senátu za stát Virginia a podaří se mu získat přes 6000 hlasů.
V roce 2016 se do boje o prezidentský úřad v USA pouští hned dva kocouří kandidáti:
Dr. Jekyll a Limberbutt McCubbins.
Procházka přírodou se může pro kočku změnit v dobrodružství, srovnatelné s vizemi člověka po požití halucinogenních drog.
Podle londýnského biologa Ronalda Douglase totiž kočky patří mezi ta zvířata, která díky schopnosti vnímat ultrafialové světlo vidí věci, které lidem zůstávají utajeny.
„Jde například o některé vzory na květinách, které hmyzu ukazují, kde najde nektar anebo stopy moči jiných zvířat,“ vysvětluje vědec s tím, že mohou vidět až psychedelické vzory na věcech okolo sebe.
Zvláštní kočičí zaujetí obyčejnými předměty, jako je třeba kus látky nebo papíru tak může mít své vysvětlení.
Mohly by obsahovat chemické látky, které reagují na UV světlo a vypadat tak v kočičích očích velmi zajímavě. Celosvětově známý japonský talisman „Maneki Neko“ v podobě kočky se zdviženou tlapkou má svému majiteli přinášet štěstí.
Na druhou stranu se v tamním folklóru vyskytují démoni s názvem yokai, z nichž někteří mají kočičí podobu. Kočky mají v Japonsku dokonce „své“ ostrovy, na kterých je více koček, než obyvatel.
K nejznámějším patří Tashirojima, kam byly kočky kdysi dovezeny pro ochranu bource morušového před hlodavci. Na ostrově stojí dokonce i svatyně na památku kočky, kterou zabil kus utržené skály. Obyvatel je zde zhruba sto, většinou v důchodovém věku.
Zdá se tak, že jednou bude ostrov patřit jen kočkám. Turisté jsou vítáni, psům je vstup zakázán. Podobných ostrovů je v Japonsku více, například Aoshima.
