Klokan je sice australské národní zvíře, ale místní obyvatelé s ním mají starostí až až. Jeho přirozený nepřítel pes Dingo patří mezi ohrožené druhy a stavy klokanů nestíhá redukovat.

Australané si však na jinak sympatické vačnatce našli jinou zbraň. Aby jim nedecimovali úrodu, postříkali část svých polí tygří močí dovezenou z Indie.

Klokani běžně poskakují v parcích australské metropole Canberry, dokonce byli spatřeni i na střeše australského parlamentu. Mnohdy také ohrožují místní dopravu. Podle jednoho výzkumu zažilo 17 procent canberrských řidičů střet s klokanem.

Kuriózní nehoda se stala jistému Johnu Flemingovi, do kterého narazil klokan ve chvíli, kdy převážel dopravní značky, které varovaly právě před kolizemi s klokany.

Byly zaznamenány i případy, kdy klokan napadnul člověka a doslova jej zbil do bezvědomí.Před sedmi lety se tato nepříjemná věc stala canberrskému fotbalistovi Davidu Strieglovi.

Australské úřady zkoušejí leccos. Do pastvin, které klokani spásají, umístily i antikoncepční pilulky. Relativně funkční se ukázal repelent z tygřího trusu. Ten sice stavy klokanů nesníží, nicméně alespoň je může vytlačit z obydlených oblastí.

Klokan sice v životě žádného tygra neviděl ani z dálky, ale pach šelmy je silný natolik, že se jeden z nejlepších skokanů v živočišné říši raději klidí. Na podobném principu funguje i syntetická tygří moč, která se používá proti lasicovitým či vysoké zvěři.

I pražská ZOO každoročně zaznamenává zájem o tygří moč. Tu však na rozdíl od sloního trusu, který znají zahrádkáři, prodávat nehodlá.

Vědci dosud popsali téměř 70 druhů klokanů, z nichž největší je klokan rudý. Tento druh využívá ke zjištění vody svůj vysoce vyvinutý čich a jsou-li vodní zdroje omezené, stěhují se zvířata až 200 km od svých obvyklých pastvišť.

Pasou se hlavně večer, požírají šťavnaté výhonky trav, byliny a listy. Jediným jeho nepřítelem, kromě člověka, jsou orel klínoocasý a pes dingo. Délka klokana rudého kolísá od jednoho až do jednoho a půl metru.

Jeho ocas bývá dlouhý 0,75 m až 1,2 m, hmotnost 25 kg (u nejlehčích samic) až 90 kg u velkých samců. Žijí obvykle ve skupinách po dvou až deseti, ale v době sucha se jich může nashromáždit u jezírka i kolem 1500.