„Karle, probuď se, Rusové jsou tady,“ budí svého manžela kolem páté ráno 25. července 1953 paní z bavorského Höllu. Bydlí hned u nádraží a z okna vidí tank…
Obyvatelé Waldmünchenu v Bavorsku jenom tiše zírají. „Jsou to snad Rusové?“ šeptají si šokovaně.
Před nádražím opravdu stojí vojenský obrněnec. Vystupuje z něj několik lidí. Nejde ale o Rusy, nýbrž Čechy. Kolem desáté dopoledne už je všem jasné, co se děje.
Na celnici do Furth im Waldu právě dorazilo hlášení, že osm osob s vojenským vozidlem překročilo česko-německou státní hranici mezi obcemi Lísková a Höll.
Utečenci skončí u výslechu
Američané (Bavorsko patří do americké okupační zóny) si čerstvé utečence berou k výslechu. „Vojáci tu po konci války nechali různá vozidla, která sloužila třeba jako traktory,“ vysvětluje Václav Uhlík se svojí osmičlennou posádkou, jak přišel ke svému podivnému dopravnímu prostředku.
Sebere celou rodinu
Doma si Uhlík vojenského obrněnce sám upraví, sebere svoji ženu Martu, děti Václava a Evu, rodinnou přítelkyni Libuši Cloud, zahradníka Josefa Písaříka a dva české vojáky Václava Krejčeříka a Waltra Horu.
Společně vyrazí 24. července 1953 za svobodou. Na svoji obranu si vezmou i několik ukradených samopalů.
Pohraničníci v šoku
Vojáci hrají o všechno, pokud je chytí jako zběhy, čeká je trest smrti. Bude-li jim někdo v útěku bránit, budou střílet. Vůz řídí Uhlík. Když je chce zastavit pohraniční hlídka, na chvíli zbrzdí. Pak ale zařadí vyšší rychlost a vystřelí pryč.
„Obránci hranic se nezmohli na nic, kromě oznámení události nadřízeným. Byli konsternováni tak, že je ani nenapadlo sundat z ramenou zbraně a vystřelit,“ líčí hladký průběh překročení hranic současný historik Ivo Pejčoch.
