„Města nepřipomínala ulice s mrtvými těly, ale spíš jatka. Všichni mysleli jen na sebe a na zisk, přepadali domy a mnozí utíkali z měst,“ líčí průběh jedné z antických zkoušek životopisec svatého Cypriána, jáhen Pontius.
Právě podle světce a kartaginského biskupa Cypriána (latinsky Thascius Caecilius Cyprianus, asi 200–258) dostane nemoc jméno – Cypriánův mor. Tentokrát však nejde o morovou nákazu. Římská říše je zachvácena neštovicemi.
V čele římské říše stojí Claudius II. Gothicus (214–270). Vládnutí z bezpečí paláce není pro něj. Raději se na bitevních polích věnuje válkám a jejich strategii. Cyprián ho v lásce mít nebude.
Křesťanství je totiž stále považováno za sektu a důsledně pronásledováno. Když města přepadne další vlna nákazy, budou křesťané opět obviněni, že na ní mají svůj podíl!
Pole zarůstají plevelem a do říše se vkrádá hlad. Zemřelo mnoho vojáků i prostých lidí – a v zemědělství zoufale chybí pracovní síly. Zesláblí Římané tak ještě rychleji podléhají moru, respektive neštovicím. V Římě denně umírá 5000 lidí! Zubatá si nevybírá. V září roku 270 k sobě povolá i horečkami sužovaného císaře Claudia II.
