V době studené války mezi sebou nesoupeří jen USA a Sovětský svaz, ale i dva malí loutkoví Pískoví mužíčci, kteří dávají v televizi dětem dobrou noc. Jeden se narodí ve východní části Berlína, druhý v západní. Dlouho je nemilosrdně dělí Berlínská zeď.

Obdoba našeho Večerníčku se začne rodit během roku 1958 v hlavách tvůrců televize v Západním Berlíně. Inspiraci k Pískovému mužíčkovi najdou v Ole Lukøjem z pohádek Hanse Christiana Andersena (1805 – 1875).

Ale ani on není jeho původním autorem. Pískový muž (Sandman) pochází již z keltských mýtů a uchytí se v západní a skandinávské literatuře.

Hlavním úkolem Sandmana je uspávat děti a přinášet jim krásné sny tím, že jim na oči rozprašuje kouzelný písek, případně prach.

Agenti nikdy nespí!

Televizní večerníček s animovanou loutkou Pískovým mužíčkem se začne vysílat v Západním Berlíně 1. prosince 1959. Ale co čert nechtěl! Východoberlínští agenti nikdy nespí a včas vypátrají, co nepřátelská západoněmecká televize chystá.

A to by bylo, aby předběhla televizi Německé demokratické republiky, která mílovými kroky směřuje k vítěznému komunismu. Ještě by se jejich děti mohli nakazit buržoazním myšlením západního Pískového mužíčka.

Televizní signál totiž nezadrží nic, ani proslulá Berlínská zeď, postavená v roce 1961.

Západní přivandrovalec

Díky bdělým agentům přichází Pískový mužíček na obrazovky Východoněmecké televize DFF již 22. listopadu 1959, dřív, než jeho západní konkurent. Pracovníci se mohou strhnout, aby konkurenci o pár dní předběhli.

Pod vedením loutkaře a režiséra Gerharda Behrendta se jim to podaří. Pískové konkurenty poznáte na první pohled: východoněmecký má nevinný dětský obličej, západoněmecký tvář otrlého námořníka s plnovousem.

Ve východním dostává jméno Náš Pískový mužíček. „Náš “ se přece chová docela jinak, než nějaký západní přivandrovalec!

Položí konkurenta na lopatky

Východní Sanndmännchen symbolizuje příběhy každodenního socialistického života. Jezdí v trabantu, později ve wartburgu. Létá ve sputniku a raketě a vrací se na zem do traktoru jako obyčejní soudruzi.

Navštíví i mezinárodní pionýrský tábor Artěk v Sovětském svazu. Západoněmecký cestuje letadlem, které se podobá závodnímu vozu Porsche. Po pádu berlínské zdi se zdá, že „Náš“ zaklepe bačkorama.

Přestane se sice vysílat, ale rodiče, kteří na jeho příbězích vyrostli, protestují. A tak se „Náš“ vrátí z hrobu a definitivně položí západního kolegu na lopatky.