O tom, že na Marsu nějaký život existuje, byli lidé přesvědčeni dlouhá léta. A mezi nimi se našlo i několik slavných vědců.

Když byly v 19. století objeveny zvláštní útvary na Marsu, francouzský astronom Camille Flammarion (1842–1925) napsal: „Tuto pozoruhodnou pravidelnou síť přímých linií, tisíce kilometrů dlouhých, lze pochopit pouze jako umělé dílo.

Je důkazem, že na Marsu existují rozumné bytosti značných schopností a inteligence vysoko převyšující naši.“ Flammarion věřil v existenci mimozemského života v naší sluneční soustavě a fantazie mu rozhodně nechyběla.

Se životem na Marsu si zahrávali i mnozí spisovatelé. Slavný román Herberta George Wellse (1866–1946) Válka světů popisuje invazi Marťanů na planetu Zemi.

Za zmínku stojí i pozoruhodné dílo Raye Bradburyho (1920–2012) Marťanská kronika. Nicméně přesnější pozorování ukázala, že inteligentní forma života nás na Marsu nečeká.

Ovšem otázka jednoduchých organismů stále ještě zcela vyřešena není, byť pravděpodobnost jejich nalezení není vysoká. A to i přesto, že se na Marsu našla tekutá voda, ta však má extrémně vysoký obsah soli.

Vědci z Univerzity v Rhode Island jsou však nekompromisní. Pokud někdy byl na Marsu život, mohlo to být podle nich jedině v prvních 600 milionech let jeho existence.

Klima, které tehdy na Marsu vládlo, bylo vlhké a teplé, soudí experti, a proto zde teoreticky mohl život vzniknout. Podle některých modelů oceán pokrýval polovinu planety.

Jenže postupem času se planeta vysoušela a ovládla ji taková nehostinnost, ve které nemohly přežít ani nejjednodušší organismy. K tomuto závěru vědecký tým dospěl na základě analýzy vzorků marsovských minerálů.

Změna nastala asi před 4 miliardami let a na svědomí ji zřejmě mají sopečné erupce. Od té doby se místní minerály vytvářejí bez pomoci vody a i díky tomu jsou velmi bohaté na železo.

Atmosféra Marsu také prošla vývojem, zřejmě ji zničila srážka planety s jiným vesmírným tělesem, zbytek postupně odvává sluneční vítr. I proto je na Marsu mnohem nižší tlak než na Zemi.