Sprchujete se každý den? Jak často si myjete ruce? Žijeme ve věku, kdy se hon za tělesnou čistotou dávno proměnil v obsesi.

Téměř sterilní prostředí, které se kolem sebe snažíme čistícími a sanitárními prostředky vytvořit, však není zdaleka tak přínosné, jak by se zdálo…

O existenci bakterií víme díky práci německého doktora Roberta Kocha (1843-1910), zakladatele bakteriologie, už více než sto let.

Mikrosouputníků, které si s sebou nosíme každý den, je dokonce zhruba 20krát více než buněk v našem těle (cca 200 bilionů). Ne všichni jsou nám pochopitelně ku prospěchu, ale valné části z nich vděčíme za normální fungování našeho organismu.

Adaptovaná sterilita

Technologický pokrok a rozvoj způsobu života v téměř sterilních podmínkách našich uzavřených a pečlivě udržovaných domovů jim však vyhlásil tichou válkou, což nám matka příroda vrací v podobě alergií, astmat či moderních nemocí jako jsou migrény a deprese.

Tzv. hygienická hypotéza, původně představená profesorem Davidem P. Strachanem v roce 1989, předpokládá, že nedostatek infekčních onemocnění během dětství kvůli úzkostlivému udržování čistoty vede k zakrnění imunitního systému.

Ten se pak v dospělosti projeví výše zmíněnými problémy. Bylo by tedy výhodnější se prostě zašpinit?

Osobní zoologická zahrada

Tak jednoduché to samozřejmě není. Výzkumy ukazují, že po generacích užívání sanitárních výdobytků moderní doby jsme určitou část naší vnitřní fauny a flóry dohnali takřka na pokraj vyhubení.

Podle studie Jeffreyho Gordona  z Washingtonovy univerzity v St. Louis je biodiverzita bakterií v našem těle neboli tzv. mikrobiom oproti lidem žijícím v před-industriálních společnostech o poznání nižší.

Je to dáno jednak pochopitelným snížením přirozeného kontaktu s půdou, jednak jídelníčkem bohatým na proteiny a živočišné tuky, ale i obsesivním udržováním tělesné čistoty.

Právě to podle mikrobioložky Mary Roebushové dohání náš imunitní systém k šílenství: „Narušuje to normální flóru, která nás udržuje zdravé a schopné soupeření se škodlivými organismy.

Imunitní systém, který operuje ve sterilním prostředí, je trochu jako mozek, jemuž odepřete veškeré smyslové podněty. Postupně se zblázní.

Proto také u lidí, kteří se snaží žít v maximální čistotě, pozoruje zvýšený počet alergických a autoimunitních onemocnění.“

Střevní mazlíčci

Problém s mikrobiomem se netýká pouze neviděných mikrobů. Ještě před 150 lety se v lidském trávicím systému běžně vyskytují nejrůznější druhy červů, neboli helmintů.

Někteří, jako například tasemnice, jsou samozřejmě pouhými cizopasníky a jejich přítomnost může způsobit onemocnění nebo i smrt. U jiných však existuje důvodné podezření, že s lidským organismem mohou žít ve vzájemně prospěšné symbióze.

Na některých klinikách se už dnes využívají experimentální terapie, při nichž jsou jedincům podávána vajíčka cizopasníků, která se později vyvinou.

Při pokusu na Iowské univerzitě v roce 1999 byla skupině pacientů se střevním onemocněním ulcerózní kolitidou a jiné trpící Crohnovou nemocí implantována vajíčka tenkohlavce prasečího.

V první skupině zaznamenalo zlepšení 43% případů, v druhé došlo k remisi dokonce u 72%. Ačkoliv odpudiví, skýtají střevní červi do budoucna značný potenciál.

Návrat ke špíně

Je samozřejmé, že upouštět od výdobytků moderního života není řešením.

Valná většina bakterií, s kterým přicházíme denně do styku na klikách dveří, v dopravních prostředcích nebo v jiných sdílených prostorách, nám nijak neprospívá a zbavit se jich pravidelným drhnutím rukou je přínosné.

Klíč je v udržování rovnováhy mezi čistotností a sterilitou. A když si nejste jistí, vždycky je možné si koupit psa. Chodící pytel blech a mikrobů totiž vaši vlastní imunitní soustavu dokáže v mnohém obohatit. O náladě nemluvě.